Bože, to je krásnej svět
Vzpomínám, jak jsem já, zhruba tříletá, na babiččinu otázku : „A kudy se, Dášenko, dneska vydáme, cestou, nebo cestou necestou?“ odpovídala „čeci cestou necestou, babí“. Byla to taková naše hra, kdy jsme sledovaly lidi i zvířátka, kytičky i broučky a sbíraly šišky a kamínky.
A tak se synkem každý den těsně po snídani vyrážíme. Někdy cestou, jindy cestou necestou. Sluníčko, zatím jen nesměle, hřeje, ptáčci neuvěřitelně krásně zpívají, kytky omamně voní. Nad námi se blýskají letadla a náš malý Bystrozraký je vždy spolehlivě objeví ještě dříve, než já jsem schopna je slyšet. Balóny tančí po obloze, lidé v nich nám mávají a synek přítomnost balónů komentuje radostnými výkřiky „gól, gól“ (vše kulaté=balón=gól). A já, jako bych slyšela pana Svěráka, jak odpovídá „ale my Vám chceme klesat“.
Svět jako by se našemu dvouletému Pionýrovi chtěl předvést v těch nejkrásnějších barvách. Kamínky na cestě se kulatí a třpytí a svou hladkostí a barvami lákají k osahávání a ochutnání. Mrňous si s nimi plní kapsičky a stačí chvíle nepozornosti a má je v pusince. Pejsci sousedů se tulí k plotům a očuchávají ručičku Malého Poutníčka, mňau dámy pospávají anebo se jen líně a mírně provokativně protahují na vyhřátých místech mimo dosah malého Horlivce. Slepičky a kohoutci od sousedů si načechrávají peříčka, kachny předvedou své tanečky a oblažují nás svým ga-ga. Rybky v sousedově rybníčku vystrkují své červené šupiny, žáby vylézají z pod kamene. Mladíček se nalepí na plot pastviny, kde se obvykle pasou ovečky a jejich „mimi bééé“. Ani dneska tu nejsou? (Kdo by mu dokázal kazit náladu úvahou, že už asi skončili v mrazáku či na talířích). Krávy na protější louce ladí své bůůůů a odhání neodbytná telátka, která ne a ne pochopit, že už je čas, aby si pochutnávala na trávě (to je ta otava z říkadla, víš?) a nešťouchala do maminek zespoda. Motýlci předvádí svou baletní akrobacii a přenádhernou paletu barev a odstínů, tu a tam přitom smočí sosáčky v té či oné kytičkové šťávě. Mouchy a další hmyz nejspíše celou noc leštily a do příjemného virblu ladily svá křidélky a krovky. Pavouci vytvoří extra kraječky ve svých, duhovými kapkami ozdobených, pavučinkách. To vše, aby okouzlily malého Objevitele. Ostružiny a maliny podél cesty sladce voní a samy se podbízí do malé ručky k ochutnání. Všechno voní létem. Jen pavoučci, plachtící na heboučkých létajících pavučinkách připomínají, že je vlastně léto babí.
K naplnění rituálu musíme cestou na hřiště, kde na malého pracanta na písku čeká zapomenutý nakladač. Je třeba do něj nasypat krapet písku a povozit ho, aby mu nezrezla kolečka. Ale to už nás čeká přejít silnici a pokračování dobrodružství.
Nedávno na nás na přivítanou na nedalekém políčku blýsklo zrcátko traktoru. V tu chvíli byl můj malý Nebojsa u vytržení. Napůl v transu se postavil na kraj pole, vtlačil mi kudrnatou hlavičku mezi kolena a ohromeně opakoval brrrm brrrm brrrm. Jeho momentální hrdina je červený Traktor Tom. Tenhle krasavec byl žluto zelený, obrovský, krásně hučel a ladně se otáčel. Doopravdy oral, představte si to! Jeho otky se zakusovaly do vyprahlé hlíny jako nůž do perníku, aby tvořily pravidelné brázdy. Všude se rozvoněla vlhká hlína. S každou další otočkou se k nám blížil a můj synáček jen ohromeně zíral. Ač byl traktor ohromný, jeho otočky byly ladné, skoro taneční. To už náš Malý Princ seděl na bobečku, jednou ručičkou mě zamyšleně hladil po noze a druhou vískal zrzavý kožich našeho zrzavého retrívra Sama. Ten se po prvních vteřinách našeho dobrodružství resignovaně položil svému malému páníčkovi k nožkám, jako by říkal „no jo no, to je jasný, že tohle bude na dlouho, tak aspoň, že jste si vybrali místo ve stínu“. A hluk nehluk, spokojeně usnul.
Po té podívané nás obvykle čeká už „jen“ juknout na schované slepičky u jedněch sousedů, zkontrolovat úrodu dýní a indické běžce u druhých, králíčky u třetích a to už bývá čas obrátit se k domovu.
U toho se jen tak ledabyle učíme zdravit, prosit, děkovat, rozhlížet se přes silnici, respektovat cizí pejsky a nechytat kočičky, pojmenovávat zvířátka, kytičky i barvičky, připomínáme říkadla, zpíváme písničky.
Boty plné kamínků, tepláky a tričko od písku a vody z louží či vyprahlého obecního rybníčka necháme na prahu. Však oni je nějací hodní skřítci vyklepou a hodí do pračky. Zpravidla to umytí rukou nespraví, a tak do rychle sprchy, něco malého k obědu a šup do pelíšku.
Odpoledne nás totiž čeká výprava k rybníku. Musíme zkontrolovat fešáky v bažantnici, veverky na stromech, na hladině se vyhřívající nově nasazené ryby, nakrmit letošní kačenky a labutě a nové přistěhovalce, nutrie. Ty navíc budou mít další miminka. A suprově plavou a potápí se.
Přitom samozřejmě zamáváme každému balónu a letadlu, to se zkrátka patří.
No řekněte, není to prostě úžasnej svět?
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Dáša Stárková
Milý Samíšku,
píšu ti, protože jsme se nestihli rozloučit, a protože mi hrozně scházíš. Scházíš mi pod nohama, na svém místě, na zahradě, pod stolem i kuchyňskou linkou, všude, kdes byl, protože jsi toužil být poblíž. Scházíš mi vedle postele.
Dáša Stárková
Náš hororový návrat z dovolené
První dovolená po osmi společných letech, první prázdniny u moře s naším synem, první jeho let. Snažili jsme se připravit, zásobili se vysokofaktorými opalováky, léky, vybrali místo vhodné pro 7leté dítě a chovali se spořádaně.
Dáša Stárková
Jak je to s údajně hajlujícím Zelenskym
Inu, fejk je to, vytržený z kontextu a upravený tak, aby se hodil do krámu dezinformátorům a těm, co pravdu znát nechtějí. Zatímco na jedné fotce, který dezinfowebem cestuje, ani VZ není, na té druhé jde o jeho představení.
Dáša Stárková
Ale devalvuje význam předcházejícího sdělení
Hrozně ti to sluší, ale... To se ti povedlo, ale.... Je to hrůza na té Ukrajině, ale... Já pomohu, ale... Zaslouží naši pomoc, ale... My se uskrovníme, ale...Souhlasím s tebo u, ale... Uvědomujete si, že tím „ale“ devalvujete to, co jste řekli?
Dáša Stárková
Whataboutismus mezi námi
Tak nám Rus napadl Ukrajinu. No a co? USA před pár lety bombardovali v Iráku a Sýrii a Ukrajinci přeci bránili Rusům v zabrání Krymu. Rus napadl suverénní stát. No a co? Putin přeci říkal, že tam jsou fašisti.
Dáša Stárková
Proč se nechám naočkovat Astrou Zenecou
Jsem učitelka. Je mi 51, mám nadváhu a vysoký tlak. Ne, neznamená to, že sedím doma pod poklopem a klepu se strachy, ale snažím se chovat odpovědně a od počátku vím, že jakmile budu mít šanci, nechám se očkovat.
Dáša Stárková
Už brzy se uvidíme
To radostně štěbetaly do telefonu jedna babička za druhou, tedy všechny tři. „Už brzy si vás všechny obejmu, vnoučátka pošušňám“, těšily se. A mně došlo, že jsme se naposledy viděli v létě a že i tak se uvidíme až téměř po roce.
Dáša Stárková
Ke konfliktům odmítačů roušek s policií
„Takový zákrok jen kvůli roušce? To policajti přehnali, vždyť nikomu nic neudělal“, reagují mnozí. Policie (ať MP či PČR) nezasahuje jen pro potěšení. Kontrolovat provádění opatření a zákonů je jejich práce a nejjednodušší je spol
Dáša Stárková
Antigenní testy pro plošné testování mají nedostatečnou citlivost
Testujeme plošně. Konečně. Ale k čemu jsou testy, které mají citlivost u bezpříznakových záchyt jen 44 %? Ve firmách snad. Ale školy, kde jsou děti často bezpříznakové, bude dále ruskou ruletou, a to jak pro neočkované zaměstnance
Dáša Stárková
Děti jako štít před potrestáním za přestupky
Českou veřejností otřáslo video s mužem, na němž klečí zlý policista, doprovázené pláčem mužova syna. Vám nescházelo to, co na videu nebylo? Proč se pán do takové situace dostal a proč nechal situaci takto vyeskalovat?
Dáša Stárková
Jen malé děti, morálně pokřivené osoby a politováníhodná individua odmítají odpovědnost
a svádějí své viny na druhé. Já vím, dalo se to čekat. Ani nevíte, jak ráda bych se byla ve všem níže uvedeném mýlila. Nicméně, jak se jistě bude objevovat v diskusi, co bylo zvoleno v demokratických volbách, to máme.
Dáša Stárková
Roušky jako důvod zpolitizovaného vzdoru
Roušky jsou nepohodlné, potím se pod nimi a špatně se mi dýchá. Roušky nemocným vadí. Roušky jsou toxické. Roušky používají politici, aby nás zastrašili a ovládali. Je to Babišovina. Při testu nám šťourají až do mozku.
Dáša Stárková
Když zlo nevidím, neexistuje
Jsme jako malé děti. Znáte to, jak si batole zakryje oči a je přesvědčeno, že když ono nevidí, není ani viděno=je v bezpečí? Takto mi přijdou ti, kteří popírají existenci a nebezpečnost onemocnění a funkčnost roušek.
Dáša Stárková
Odvolávám, co jsem odvolal… aneb roušky coby volební vějička a politická zbraň
a premiér coby spasitel těch, kteří vidí roušky jako symbol nesvobody a Covid-19 a informace o počtech nakažených, nemocných a zemřelých za způsob politické manipulace.
Dáša Stárková
Počty nakažených rostou, hygienici kolabují, tomu říkám chytrá karanténa
Tak nám ta chytrá karanténa nefunguje vůbec a chytře už vůbec ne. Hygienici trasují stále stylem tužka-telefon-papír, kolabují pod náporem stále se zvyšující nálože práce a horka, ale politici se bijí v prsa, jak to vymysleli.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x