Mých 50 odstínů šedi
Opak je pravdou. Jde o MINIMÁLNĚ padesát odstínů šedi, které mě s nástupem podzimu čím dál tím dříve obklopují během mých podvečerních výběhů.
Já totiž opět běhám. Ještě přesněji, my běháme i s panem Stárkem. Naštěstí ale běháme každý zvlášť. Naštěstí proto, že míra naší zdatnosti, zkušenosti a potažmo výkonnosti je jinde a tudíž si běháme každý zvlášť. Tedy ono by to ani jinak nešlo s ohledem na nutnost hlídat naše batole, ale zjišťuji, že i kdyby to šlo, nechtěla bych to. Běh je totiž, alespoň pro mne, záležitostí soukromá, ba přímo intimní. Jen já, respektive moje tělo poskytující endorfiny mému mozku a trať a vše na ní. Jen já a můj vnitřní boj mezi mými možnostmi a ambicemi. Jen já a čím dál tím chladnější vzduch, mokřejší trať a příroda. Jen já a lidé běhající, procházející se i ti venčící své mazlíčky. Jen já a zvěř křižující mou trasu přede mnou. Ještě jsem nepřišla na to, zda mi tím zvířátka prokazují čest jako „už jsi naše kámoška“ anebo hluboké opovržení „něco tak pomalu se pohybující a funící nás nemůže ohrozit“. No s ohledem na to, že jim zpravidla vidím záda, bych to viděla spíše na to druhé, ale i tak je to prima.
Vzhledem ke svým fyzickým omezením (no prostě mám nadváhu, roky a pár zdravotních indispozic) běhám pomalu a opatrně. Běhám opatrně, vnímám své tělo a okolí. Běhám pomalu, pozvolna si troufám dále a do kopečků. Nedávno bouřka vyvrátila strom, a tak se moje trať, cesta kolem rybníka, ze dne na den změnila v překážkovou.
Užívám si každého výběhu. Doslova na vlastní kůži vnímám všechny typy počasí i jeho vrtochů, baví mě sledovat koloběh života flory a fauny v „mém rajónu“.
Vlastně, jsem si dost jistá, že tak jako v knize se stejným názvem, jde o vášeň. Možná namítnete, a budete mít pravdu, že jde i o určitou dávku masochismu. Tenhle typ vášně často provází bolest a vlastně i radost z bolesti. Dochází i na závislost. Jakmile se zakousnete, chcete pořád víc a častěji. A nedáte pokoj, dokud svou dávku nedostanete. A když jí nedostanete, jste nepříjemní. Primárně na sebe, ale i na okolí.
Nejvyšší dávku nadšení, ba přímo extáze pociťuji, když se, s téměř desítkou kilometrů v nohách, blížím k cíli. Tou dobou se pestrá paleta, předtím sluncem prozářených, podzimních barev, postupně mění ve stejně širokou škálu odstínů šedi. Vidím šedou veselou i smutnou, světélkující i temnou, plyšově teplou i mrazivě ledovou, mazlivou i strašidelnou. A dokonce, jak se kombinuje s pohybem mým i listí na stromech, přechází jedna ve druhou.
Skoro se mi ani nechce zapnout světlo. To abych to kouzlo, kombinované trochu se strachem, nezrušila.
Už se těším, až zase zítra vyběhnu a užiju si svých padesát odstínů šedi.
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Dáša Stárková
Milý Samíšku,
píšu ti, protože jsme se nestihli rozloučit, a protože mi hrozně scházíš. Scházíš mi pod nohama, na svém místě, na zahradě, pod stolem i kuchyňskou linkou, všude, kdes byl, protože jsi toužil být poblíž. Scházíš mi vedle postele.
Dáša Stárková
Náš hororový návrat z dovolené
První dovolená po osmi společných letech, první prázdniny u moře s naším synem, první jeho let. Snažili jsme se připravit, zásobili se vysokofaktorými opalováky, léky, vybrali místo vhodné pro 7leté dítě a chovali se spořádaně.
Dáša Stárková
Jak je to s údajně hajlujícím Zelenskym
Inu, fejk je to, vytržený z kontextu a upravený tak, aby se hodil do krámu dezinformátorům a těm, co pravdu znát nechtějí. Zatímco na jedné fotce, který dezinfowebem cestuje, ani VZ není, na té druhé jde o jeho představení.
Dáša Stárková
Ale devalvuje význam předcházejícího sdělení
Hrozně ti to sluší, ale... To se ti povedlo, ale.... Je to hrůza na té Ukrajině, ale... Já pomohu, ale... Zaslouží naši pomoc, ale... My se uskrovníme, ale...Souhlasím s tebo u, ale... Uvědomujete si, že tím „ale“ devalvujete to, co jste řekli?
Dáša Stárková
Whataboutismus mezi námi
Tak nám Rus napadl Ukrajinu. No a co? USA před pár lety bombardovali v Iráku a Sýrii a Ukrajinci přeci bránili Rusům v zabrání Krymu. Rus napadl suverénní stát. No a co? Putin přeci říkal, že tam jsou fašisti.
Dáša Stárková
Proč se nechám naočkovat Astrou Zenecou
Jsem učitelka. Je mi 51, mám nadváhu a vysoký tlak. Ne, neznamená to, že sedím doma pod poklopem a klepu se strachy, ale snažím se chovat odpovědně a od počátku vím, že jakmile budu mít šanci, nechám se očkovat.
Dáša Stárková
Už brzy se uvidíme
To radostně štěbetaly do telefonu jedna babička za druhou, tedy všechny tři. „Už brzy si vás všechny obejmu, vnoučátka pošušňám“, těšily se. A mně došlo, že jsme se naposledy viděli v létě a že i tak se uvidíme až téměř po roce.
Dáša Stárková
Ke konfliktům odmítačů roušek s policií
„Takový zákrok jen kvůli roušce? To policajti přehnali, vždyť nikomu nic neudělal“, reagují mnozí. Policie (ať MP či PČR) nezasahuje jen pro potěšení. Kontrolovat provádění opatření a zákonů je jejich práce a nejjednodušší je spol
Dáša Stárková
Antigenní testy pro plošné testování mají nedostatečnou citlivost
Testujeme plošně. Konečně. Ale k čemu jsou testy, které mají citlivost u bezpříznakových záchyt jen 44 %? Ve firmách snad. Ale školy, kde jsou děti často bezpříznakové, bude dále ruskou ruletou, a to jak pro neočkované zaměstnance
Dáša Stárková
Děti jako štít před potrestáním za přestupky
Českou veřejností otřáslo video s mužem, na němž klečí zlý policista, doprovázené pláčem mužova syna. Vám nescházelo to, co na videu nebylo? Proč se pán do takové situace dostal a proč nechal situaci takto vyeskalovat?
Dáša Stárková
Jen malé děti, morálně pokřivené osoby a politováníhodná individua odmítají odpovědnost
a svádějí své viny na druhé. Já vím, dalo se to čekat. Ani nevíte, jak ráda bych se byla ve všem níže uvedeném mýlila. Nicméně, jak se jistě bude objevovat v diskusi, co bylo zvoleno v demokratických volbách, to máme.
Dáša Stárková
Roušky jako důvod zpolitizovaného vzdoru
Roušky jsou nepohodlné, potím se pod nimi a špatně se mi dýchá. Roušky nemocným vadí. Roušky jsou toxické. Roušky používají politici, aby nás zastrašili a ovládali. Je to Babišovina. Při testu nám šťourají až do mozku.
Dáša Stárková
Když zlo nevidím, neexistuje
Jsme jako malé děti. Znáte to, jak si batole zakryje oči a je přesvědčeno, že když ono nevidí, není ani viděno=je v bezpečí? Takto mi přijdou ti, kteří popírají existenci a nebezpečnost onemocnění a funkčnost roušek.
Dáša Stárková
Odvolávám, co jsem odvolal… aneb roušky coby volební vějička a politická zbraň
a premiér coby spasitel těch, kteří vidí roušky jako symbol nesvobody a Covid-19 a informace o počtech nakažených, nemocných a zemřelých za způsob politické manipulace.
Dáša Stárková
Počty nakažených rostou, hygienici kolabují, tomu říkám chytrá karanténa
Tak nám ta chytrá karanténa nefunguje vůbec a chytře už vůbec ne. Hygienici trasují stále stylem tužka-telefon-papír, kolabují pod náporem stále se zvyšující nálože práce a horka, ale politici se bijí v prsa, jak to vymysleli.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x