Tak se nám sebezraňují a sebevraždí děti. Měli bychom zpozornět, začít se bát o své dospívající a snažit se je ochránit. Potřebujeme ale jistotu, že nám příslušné státní orgány pomohou. Jde však o přehazovaný horký brambor.
Jsem znechucena dišputacemi, zda u primární informace šlo či nešlo o hoax. Je totiž úplně jedno, zda jde o „čistokrevnou“ Modrou velrybu nebo, například, o Zeleného slona. Je jedno, zda byla na začátku velryba anebo hoax o ní. Je nejspíš úplně jedno, zda se k nám dostala původní podoba hry (a policie měla pravdu) anebo zda byla „myšlenka“ hry uzpůsobena našim podmínkám. Podle mne je totiž úplně jedno, zda našim dětem ubližují nějací ruští mafiáni anebo se našli čeští psychopati a sociopati, kteří manipulují křehkými dušemi, mindráky a nedostatečnou sebedůvěrou našich náctiletých.
Protože, pokud to náhodou nevíte a nevěříte tomu, ono se to vážně děje. Minulý týden nám kamarádka sdělila, že jí její žáci (na základní škole) pod rouškou tajemství prozradili a podali hmatatelné důkazy toho, že takovou hru skutečně hrají. Udělala, co měla. Záležitost oznámila a já pevně doufám, že těmto dětem bude včas pomoženo.
Želbohu, jde jen o pár kapiček v moři.
Jsme všichni dostatečně vnímaví, máme všichni dostatečnou důvěru ve své děti (že obdobným výzvám a zneužívání šířeným po síti nepodlehnou), v sebe coby rodiče, v učitele a vychovatele našich dětí (že včas odhalíme příslušné symptomy a vážnost situace), v systém (že nám pomůže)?
To jsou, podle mého, možná jen mateřskými emocemi zastřeného, rozumu otázky, na které bychom rádi znali odpověď. Většina z nás má totiž dospívající doma, ve vzdálené rodině, v sousedství, ve škole. A všichni jsme méně či více často na síti…
Nebo si ještě někdo myslíme, že když nebudeme o zlu přemýšlet a mluvit, že přestane existovat?
Bytostně potřebuji mít jistotu, že se mám kam obrátit, že budu vyslyšena, pochopena a že mi bude poskytnuta pomoc. Jistotu, že příslušné orgány včas implementují účinné mechanismy, jak internetovému šíření her typu Modrá velryba zabránit, jak ohrožené děti včas ochránit. Že se vynasnaží najít a potrestat odpovědné osoby.
Co ale nechci je, aby se zdraví a životy našich dětí staly politickým tématem a žebříčkem na politické výsluní. Naše děti a jejich životy se přeci nesmí stát politickou hračkou.
P.S. Nevnímejte, prosím, můj blog jako apel hysterické matky. Troufám si říci, že mých dětí se tento problém netýká. Těch dospělých UŽ a našeho nejmladšího ZATÍM. Přesto cítím potřebu vyjádřit své obavy.
