Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Z deníčku nemocné matky aneb jak jsem se na všechno (ne)vykašlala a (ne)odpočinula si

Aneb, proč mi hlášky typu: na všechno se vykašli, lehni si a konečně jednu nemoc vylež, přijdou roztomilé, pohladí po duši, ale při nejlepší vůli se podle nich nelze zachovat. A tak ráda bych.

Divísek minulé úterý dokončil penicilínovou kůru. 10 dní předtím se totiž ukázalo, že fakt nejsme hysteričtí hyperprotektivní rodiče a že jeho celovíkendová únava a lehounce zvýšená teplota (+ pupínky na bříšku, které objevil až pediatr) = spála. Docela šok. Přeorganizovat program, čti odmítnout studenty, no prostě junda. 10 dní jsme přežili, dokonce jsme pro jistotu byli v karanténě, abychom spálu nešířili. Ve středu jsem ho ještě nechala doma a ve čtvrtek šel do školky, kde měli program, na který se moc těšil. Protože oba dny a začátek soboty (když si odmyslím věčnou rýmu) proběhly v pohodě, začala jsem si dělat plány a týden. Zásadní chyba. Z-Á-S-A-D-N-Í CH-Y-B-A.

Sobota – Divískova rýma se stupňuje, trochu chraptí, ale touží jít ven. Hraje si na zastíněném pískovišti, Já se snažím být užitečná venku i uvnitř. I mně sluníčko scházelo. Přes poledne držíme siestu.

Neděle – Divískova rýma je pořád hnusná, hutná, zelená, zvlášť když jí se slovy “chci smrkat” vyfrkne a pak teprve jde hledat někoho, kdo mu utře nos. Pitoreskně skřehotá. Moje obligátní v krku bolení změnilo v úpornou bolest vystřelující do ucha, oka, snad i do paty. Čepy. Když to ukážu synovi-medikovi, žene mě k lékaři pro antibiotika. I já vím, že mi tady nepomůžou ani čajíčky, ani priznyc, a dokonce ani kloktat sůl. Končí neděle, slunce zapadá, sedíme a Divísek vyplázne jazyk. Má jinou barvu a na sobě spoustu puchýřků. Koukneme na sebe s mužem a je jasné, že nadcházející týden bude dobrodružný.

Pondělí – radši beru Divíska k pediatrovi. Tentokrát s tím, že “jen” skřehotá, teploty nemá, rýmu jako vždycky a hlavně, že má “divný” jazyk. Doktor mu udělá výtěr a – pohříchu – zkonstatuje, že není kam spěchat a pošle nás s výtěrem do laboratoře. Domů (po návštěvě mého lékaře a vyzvednutí mých léků) dorážíme po poledni, než dovařím a sníme oběd, jsou tak 2, než uklidím, vyperu a vyprané pověsím, jsou 4 a muž je už doma. V tu chvíli na chvíli usedám na gauč. Jsi přeci nemocná, odpočiň si, připomíná mi manžel. Synek je v přítmí naší ložnice, obklopen zvířenou a hračkami, také spokojený, tak proč ne, že? Dovoluji si dost… uléhám a upadám do mikro spánku. Fakt mikro, protože v tu chvíli přichází Divísek se slovy: „Bolí mě ouško, pofoukáš mi ho?” to vše teprve začíná.

Čtyři hodiny foukám a tiším. Mezitím manžel po sousedech sežene trošku špiritusu na obklad a oba se snažíme ho aplikovat. Syn chvíli bojuje, potom vysílením a bolestí usne. Na mně. Dřevěním, ale opájím se nadějí, že jsme zánět zažehnali. Planou. Před osmou hodinou se situace opakuje a my se rozhodneme dojet na orl (poté, co zjistíme, že kapky, které by možná ještě pomohly, jsou na předpis, který nemáme), a tam mu ouško píchnou. Synek sice bojuje a place, ale je na něm zjevná úleva, jedeme domů, synek usíná.

Úterý – marně se snažím dovolat pediatrovi, zda tam vážně i s píchlým ouškem musíme. Oblékám tedy synka a přicházíme do úplně plné čekárny. Syn nejprve dostane hysterický záchvat vzdoru a pak opět usíná mně na klíně, z polospánku jen poprosí, foukej mi ouško, maminko. Cítím, jak má horké tělíčko a ledové ručičky. Volám manželovi, ať donese čípky. Febrilní křeče jsem už zažila u dcery i s následky a nemám potřebu je zažívat znovu. Po vice než hodině přicházíme na řadu, úplně dřevěná nesu gumové spící dítě. Pediatr zírá. Divísek k němu totiž pokaždé rozšafně přijde, pozdraví ho a sám od sebe otevírá pusinku a vyhrnuje tričko a vůbec s ním komunikuje. Tentokrát ne. Teď je grogy, gumísek. Horkej gumísek. Pediatr zjišťuje disfunkčnost mobilu, omlouvá se, zprovozní ho a obvolává laboratoř a současně si čte nález z nemocnice a nevěřícně kroutí hlavou. Laboratoř potvrdila rostoucí spálu a ucho je jen o důvod víc píchnout pendepon. Jsem vděčná. Na další dohadování se, zda spolkne suspensi antibiotik a dalším čekáním, zda a kdy zaberou, nemám sílu. Synek se probírá a bojuje. Není šance mu to vysvětlit. Vyčerpaná a ubulená vnímám, že máme 15 minut zůstat. V čekárně už čeká manžel. Synkovi aplikujeme čípek a chováme ho. (Zkuste si sundávat dítěti kalhoty, abyste mu dali čípek 5 minut poté, co dostal pigáro). Po 15 minutách jedeme domů. Cestou nutně musíme koupit autíčko a nějaké dobrůtky jako záplatu na prodělané utrpení. Domů se dostáváme hodně po poledni. Divískovi se ulevuje, sní i trochu polívky a mně dochází, že až pověsím vyprané prádlo, vysaju a …. a …, můžu si na chvilku lehnout. Pořád mi ještě nejde polykat, tak usrkávám čaj a vývar z polévky. Mé snahy o odpočinek jsou co 5 minut přerušovány různými žádostmi od “maminko, došlo mi pití”, “dostanu nějakou svačinku?”, “spravíš mi ten jeřáb,….?”, “zašroubáš mi kamion?”, “tohle tam nechci, pustíš mi jinou pohádku?” “potřebuju kakat!”, “utřít!”, “jé, venku je nějaká házada (čti záhada), dívej…”, “já mám rýbu, smkat”, takže naležený čas měřím tak na minuty (doplň repetici a refrén opakuj).

Středa – volno. Nikam nejedeme, nikdo nejede k nám. Manžel mě včera v noci přiměl k tomu, abych všechny hodiny zrušila, že jsme blázen, když mám snahu pracovat. Nerada, ale uznávám, že má pravdu. Není čas ani energie na hrdinství. Jíme hotové, jenom šolichám a žehlím, včera nebyla síla. A znovu refrén s mnoha repeticemi: Mé snahy o odpočinek jsou co 5 minut přerušovány různými žádostmi od “maminko, došlo mi pití”, “dostanu nějakou svačinku?”, “spravíš mi ten jeřáb,….?”, “zašroubáš mi kamion?”, “tohle tam nechci, pustíš mi jinou pohádku?” “potřebuju kakat!”, “utřít!”, “jé, venku je nějaká házada (čti záhada), dívej…”, “já mám rýbu, smkat”, takže naležený čas měřím tak na minuty.

Čtvrtek – vyrážíme se synkem na orl. Má být na kontrole po píchnutí, zítra tam jistě bude blázinec, potřebuju mít pátek v klidu. Strávíme tam 3,5 hodiny mezi spoustou dětí a dospěláků. Knížku Martičky Kučíkové znám naštěstí z paměti, ale takhle trhaně jsem jí nikdy nečetla. A komentáře typu “jé, maminko, čemu se směješ? Nebo pláčeš? Ty jsi smutná?” prokládají nepatrně upravený refrén. Mezitím nabízím (synovi I ostatním čekajícím dětem) bonbony, sušenky, lízátka, pití a běháme čůrat. Po kratičkém nákupu a přijíždíme domů kolem 16 hodin. Oběd (či jak se takhle pozdnímu jídlu říká) a snaha se znormalizovat. A znovu refrén. Malého ukládáme a já upadám do bezvědomí.

Pátek – zasloužený den odpočinku před bouří jménem prodloužený víkend. Tedy ne, že bychom plánovali jakoukoliv, natož bouřlivou oslavu čarodějnic, ale… Těším se, že si lehnu na gauč předtím, než půjdu – pro změnu – vařit, prát a uklízet. Manžel si sáhne na krk a huhlá (včera mu na špičce jazyka vypučela afta): “Já nemůžu polykat, mám hrozně velikou uzlinu”. Ani nehnu brvou, ač je mi jasné, kam se odsouvá moje snaha konečně jednu nemoc vyležet… Dojeď si k lékaři (ten se má, jede tam sám, napadne mě, zcela nesmyslně, lehce žárlivě) a já mezitím uvařím polívku. Ale vyzrála jsem na to. V mrazáku mám schovaný vývar, vedle v pytlíčku nastrouhanou zeleninu, to mám hned. Jdu na gauč. Musím si narovnat záda. Jo, to jsem nenapsala. Jak jsem přenášela Divíska (20 kg horké bezvládné váhy), chytil mě houser. Šourám se tu, ve směšné předklonu, jako kombinace Quasimoda a (ne)kouzelné babičky.

Tak já se loučím, jdu vařit tu polívku, pověsit prádlo, co se mezitím dopralo. Oběd ošulím, stejně nemáme chuť k jídlu. A navečer si střihneme, kdo zajede nakoupit. Nejspíš vyhraju, manžel líp staví koleje a spravuje autíčka a jako nejnovější marod by měl být v teple a – chachá – v klidu.

 

P.S. obědváme s Divískem sami, manžel byl vyslán se svou uzlinou na ORL. Čeká tam už druhou hodinu.

P.S.P.S. já vím, že se tomu budeme jednou smát... no ale....

Autor: Dáša Stárková | pátek 27.4.2018 12:57 | karma článku: 17,78 | přečteno: 578x
  • Další články autora

Dáša Stárková

Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj

slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu

16.4.2023 v 12:45 | Karma: 29,62 | Přečteno: 978x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Vnesme advent i do výběru prezidenta

Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme

7.12.2022 v 15:02 | Karma: 15,06 | Přečteno: 353x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla

Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.

3.12.2022 v 23:11 | Karma: 40,20 | Přečteno: 4755x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem

Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.

2.12.2022 v 21:41 | Karma: 26,31 | Přečteno: 1251x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech

Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,

30.10.2022 v 11:10 | Karma: 19,47 | Přečteno: 352x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Milý Samíšku,

píšu ti, protože jsme se nestihli rozloučit, a protože mi hrozně scházíš. Scházíš mi pod nohama, na svém místě, na zahradě, pod stolem i kuchyňskou linkou, všude, kdes byl, protože jsi toužil být poblíž. Scházíš mi vedle postele.

15.7.2022 v 14:03 | Karma: 27,00 | Přečteno: 894x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Náš hororový návrat z dovolené

První dovolená po osmi společných letech, první prázdniny u moře s naším synem, první jeho let. Snažili jsme se připravit, zásobili se vysokofaktorými opalováky, léky, vybrali místo vhodné pro 7leté dítě a chovali se spořádaně.

14.7.2022 v 17:10 | Karma: 45,49 | Přečteno: 25709x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Jak je to s údajně hajlujícím Zelenskym

Inu, fejk je to, vytržený z kontextu a upravený tak, aby se hodil do krámu dezinformátorům a těm, co pravdu znát nechtějí. Zatímco na jedné fotce, který dezinfowebem cestuje, ani VZ není, na té druhé jde o jeho představení.

16.3.2022 v 19:27 | Karma: 37,88 | Přečteno: 9007x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Ale devalvuje význam předcházejícího sdělení

Hrozně ti to sluší, ale... To se ti povedlo, ale.... Je to hrůza na té Ukrajině, ale... Já pomohu, ale... Zaslouží naši pomoc, ale... My se uskrovníme, ale...Souhlasím s tebo u, ale... Uvědomujete si, že tím „ale“ devalvujete to, co jste řekli?

13.3.2022 v 18:56 | Karma: 16,13 | Přečteno: 537x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Whataboutismus mezi námi

Tak nám Rus napadl Ukrajinu. No a co? USA před pár lety bombardovali v Iráku a Sýrii a Ukrajinci přeci bránili Rusům v zabrání Krymu. Rus napadl suverénní stát. No a co? Putin přeci říkal, že tam jsou fašisti.

13.3.2022 v 14:09 | Karma: 21,93 | Přečteno: 972x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Proč se nechám naočkovat Astrou Zenecou

Jsem učitelka. Je mi 51, mám nadváhu a vysoký tlak. Ne, neznamená to, že sedím doma pod poklopem a klepu se strachy, ale snažím se chovat odpovědně a od počátku vím, že jakmile budu mít šanci, nechám se očkovat.

17.3.2021 v 9:53 | Karma: 45,49 | Přečteno: 13268x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Už brzy se uvidíme

To radostně štěbetaly do telefonu jedna babička za druhou, tedy všechny tři. „Už brzy si vás všechny obejmu, vnoučátka pošušňám“, těšily se. A mně došlo, že jsme se naposledy viděli v létě a že i tak se uvidíme až téměř po roce.

16.3.2021 v 23:10 | Karma: 18,17 | Přečteno: 577x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Ke konfliktům odmítačů roušek s policií

„Takový zákrok jen kvůli roušce? To policajti přehnali, vždyť nikomu nic neudělal“, reagují mnozí. Policie (ať MP či PČR) nezasahuje jen pro potěšení. Kontrolovat provádění opatření a zákonů je jejich práce a nejjednodušší je spol

15.3.2021 v 9:48 | Karma: 35,06 | Přečteno: 1264x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Antigenní testy pro plošné testování mají nedostatečnou citlivost

Testujeme plošně. Konečně. Ale k čemu jsou testy, které mají citlivost u bezpříznakových záchyt jen 44 %? Ve firmách snad. Ale školy, kde jsou děti často bezpříznakové, bude dále ruskou ruletou, a to jak pro neočkované zaměstnance

14.3.2021 v 12:31 | Karma: 11,15 | Přečteno: 383x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Děti jako štít před potrestáním za přestupky

Českou veřejností otřáslo video s mužem, na němž klečí zlý policista, doprovázené pláčem mužova syna. Vám nescházelo to, co na videu nebylo? Proč se pán do takové situace dostal a proč nechal situaci takto vyeskalovat?

13.3.2021 v 14:49 | Karma: 47,02 | Přečteno: 7242x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Jen malé děti, morálně pokřivené osoby a politováníhodná individua odmítají odpovědnost

a svádějí své viny na druhé. Já vím, dalo se to čekat. Ani nevíte, jak ráda bych se byla ve všem níže uvedeném mýlila. Nicméně, jak se jistě bude objevovat v diskusi, co bylo zvoleno v demokratických volbách, to máme.

18.9.2020 v 15:50 | Karma: 42,75 | Přečteno: 8332x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Roušky jako důvod zpolitizovaného vzdoru

Roušky jsou nepohodlné, potím se pod nimi a špatně se mi dýchá. Roušky nemocným vadí. Roušky jsou toxické. Roušky používají politici, aby nás zastrašili a ovládali. Je to Babišovina. Při testu nám šťourají až do mozku.

23.8.2020 v 9:03 | Karma: 25,19 | Přečteno: 933x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Když zlo nevidím, neexistuje

Jsme jako malé děti. Znáte to, jak si batole zakryje oči a je přesvědčeno, že když ono nevidí, není ani viděno=je v bezpečí? Takto mi přijdou ti, kteří popírají existenci a nebezpečnost onemocnění a funkčnost roušek.

21.8.2020 v 10:51 | Karma: 24,79 | Přečteno: 712x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Odvolávám, co jsem odvolal… aneb roušky coby volební vějička a politická zbraň

a premiér coby spasitel těch, kteří vidí roušky jako symbol nesvobody a Covid-19 a informace o počtech nakažených, nemocných a zemřelých za způsob politické manipulace.

20.8.2020 v 19:02 | Karma: 34,94 | Přečteno: 4313x | Diskuse| Ostatní

Dáša Stárková

Počty nakažených rostou, hygienici kolabují, tomu říkám chytrá karanténa

Tak nám ta chytrá karanténa nefunguje vůbec a chytře už vůbec ne. Hygienici trasují stále stylem tužka-telefon-papír, kolabují pod náporem stále se zvyšující nálože práce a horka, ale politici se bijí v prsa, jak to vymysleli.

14.8.2020 v 8:40 | Karma: 27,84 | Přečteno: 1506x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 334
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1785x
Jsem máma 3 dětí dvou generací. Chci psát o všem, co mne přiměje k zamyšlení, nadchne či rozhořčí. Jsem učitelka i věčný student. Miluji svou rodinu.