Hrdinství, jak ho vnímám já, podle profesora Zimbarda

Profesor Zimbardo, známý svým pokusem, kdy sledoval „zlo v každém z nás a slepotu davu“ mezi „vězni a vězniteli“, sepsal i své pojetí hrdinství. Hrdinou je podle něj každý, kdo vyjde ze své komfortní zóny a vyjde z bezpečí davu.

Myslím, že, téměř již kultovní, pokus profesora Zimbarda všichni známe. Hodně ve zkratce, je zde skupina mladých mužů, studentů, které zavřeli na předem nedefinovanou dobu do starých cel a oblekli do uniforem. Polovinu jako vězně, polovinu jako bachaře. A profesor Z, který prostřednictvím rozmístěných kamer sledoval, jak se z hodných kluků stávají tyranští bachaři a o holý život za každou cenu bojující vězně. Současně sledoval, jak se postupem času v každém vykrystalizovaly vlastnosti, o kterých by do té doby žádný z nich neuvěřili, že je mají. A také, že zlo páchané davem je pro jednotlivce v tomto davu schovaném snesitelnější, přehlédnutelnější. Můžete sledovat zde, lze zapnout české titulky:  https://www.youtube.com/watch?v=OsFEV35tWsg

A právě tehdy, jak popisuje profesor Zimbardo ve své druhé přednášce, pochopil podstatu hrdinství. Právě tehdy se projevilo v jediné ženě, která byla v jeho týmu, studentce, která spolu s ním sledovala monitory. Tato žena mu jednoho dne oznámila, že je nejvyšší čas pokus ukončit, protože se jinak vymkne z ruky a stane se neštěstí. Ve svém přesvědčení byla natolik důsledná, že ukončení dosáhla, a to navzdory počátečnímu nesouhlasu profesora. Nejspíš se tak zasloužila o to, že pokus mohl být publikován, že jeho závěry slouží mnohým vědcům jako základ dalších sledování. Díky ní se pokus nezvrhl, žádný ze zkoumaných objektů nedošel úhony.

Vystoupila z davu neznámých studentů a asistentů, z davu žen, které vařily kávu a zapisovaly výsledky sledování, sebrala odvahu, možná i riskovala vyhození a konec studia, zkrátka byla hrdinkou. Svým činem profesorovi zaimponovala natolik, že se o něco později stala jeho ženou. Můžete si prohlédnout zde, stačí zapnout české titulky: https://www.youtube.com/watch?v=BzRR3Mo4noU&t=5s.

Mnozí, nejen zde na blogu, zpochybňují, že byli naši padlí vojáci, oběti sebevražedného útoku v Afghánistánu, hrdiny. Podle mne jimi byli oni a jsou jimi i všichni vojáci, kteří se na podobné mise hlásí a absolvují je. Nepochybně každý z nich musí, a to setsakramentsky, vyjít ze své komfortní zóny, a to nejen během mise, ale i před ní během drsného výcviku a po ní, kdy se musí aklimatizovat do normálního pracovního a rodinného života. V misi se zkrátka za dav neschováte a na komfortní zónu můžete zapomenout.

Mnozí zdůrazňovali, že tak vojáci činí pro peníze. Pokud je mi známo, peníze navíc, v podobě diet a různých příplatků pobírají všichni pracovníci, kteří v rámci pracovních či služebních cest opouští své pracoviště. A nevím o mnoha profesích, kdy by docházelo současně k vědomého nasazení vlastního zdraví, života, ale i rodinné pohody. Aby tak adepti na účast v misi učinili, musí svými schopnostmi, vlastnostmi a odhodláním nepochybně vyjít z davu, z pohodlí svých kanceláří a kmenových pracovišť, ze zázemí rodiny. Ne každý, kdo se chce mise zúčastnit, je přijat, ne každý je schopen a ochoten dát výše zmíněné všanc. Za 6-12 měsíců, které na misi většinou stráví, se navíc v jejich pracovním a rodinném životě může udát leccos, o čem vědí, že nebudou schopni ovlivnit. 

Nepochybuji, že tak mnozí činí pro peníze, ale tak, jak jsem  své studenty za více než 10 let práce pro armádu poznala, je valná většina z nich současně, pokud ne především, oddaná armádě, vlasti a berou své poslání nesmírně vážně a odpovědně. 

Vážně věříte, že by jim ty peníze za to stály, kdyby tomu tak nebylo?

1/ https://www.youtube.com/watch?v=OsFEV35tWsg

2/ https://www.youtube.com/watch?v=BzRR3Mo4noU&t=5s