Když organizace, která má pomoc v názvu, nepomáhá II
Proč o tom vlastně píši já? Jsem kamarádka matky postiženého chlapce P, paní A. Současně jsem majitelka 9letého retrívra Sama, který, ač nikdy nebyl speciálně cvičen, mi 2x zachránil život a procestoval se mnou velkou část naší republiky. A co více, ač byl už dospělý, přijal našeho, dnes 4letého synka, za svého. Nikdy na něj nezaútočil, možná jednou varovně zavrčel a pak sám, dobrovolně, opustil pozici. I proto mě paní A. požádala o pár rad ohledně zázemí pro Dášu. Tak se stalo, jsem Dášu viděla na fotkách jako jedna z prvních. Paní A. se mi svěřovala s pochybnostmi, které od příchodu Dáši do rodiny prožívali. I mně přišlo zvláštní, že asistentem může být pes, který je zjevným křížencem ras přinejmenším neobvyklých pro řemeslo asistentské. I já jsem se pozastavila nad tím, že pes odmítá chodit u nohy a nelze ho vypustit s jistotou, že ho přivoláte. A nejvíce jsem se pozastavila nad jeho výpady vůči ostatním psům.
Když došlo k incidentu, otřáslo to mnou, a proto jsem okamžitě kontaktovala jinou kamarádku, paní P., matku autistické holčičky B. Rodina paní P. má také asistenčního psa a také vybírali tu nejerudovanější společnost. Ale jelikož se jí jednání inkriminované společnosti nelíbilo, pořídili si psa, retrívra Maxe, u jiné, menší, méně známé společnosti s příznačným názvem, evokujícím, že pes je vychováván přímo pro klienta. Opravdu tomu tak totiž je. Jde o to, aby na sebe "slyšely" především dítě a pes. Jelikož od samotného počátku fungovala komunikace a vstřícnost, jsou holčička B. s Maxem od počátku jedna duše jedno tělo. Max od ní hned od svého příchodu do nové domácnosti odvrací ataky záchvatů paniky a strachu. Ve společnosti existuje i cosi jako „pozáruční servis”. Klienti se mohou bez obav svěřovat se svými obavami, s problémy a vždy je jim udělena rada či kontakt. Bez obav, že se díky svému dotazu či stížnosti stanou nežádoucími a o psa, již člena domácnosti, přijdou.
Ale to jsem malinko předběhla tok událostí.
Hned poté, co fenka Dáša kousla 3letého chlapečka P., jsem po messengeru napsala své kamarádce P., abych se poradila, jak má kamarádka A. postupovat. A nestačím se divit. P. byla totiž fenka Dáša ihned povědomá, a tak do příběhu vzápětí přidala paní B. Paní B. (a hlavně její dcerce T.) byla Dáša v létě násilně a bezdůvodně odebrána. Ano, násilně, protože proti vůli paní B. a přes pláč a nepochopení její dcerky, holčičky T., která se následně zhroutila a musely jí být předepsány léky. Bezdůvodně, protože společnost tak činila na základě údajného udání o údajném týrání, které se ani nesnažila prošetřit. Zkrátka neexistuje presumpce neviny.
Jsem jediná, komu přijde zvláštní či přímo podezřelé, že zatímco je jedné rodině pes za prapodivných okolností odebrán, je jiné rodině vzápětí přidělen? To jen mně přijde rozestup několika měsíců příliš krátký na zbavení psa frustrace ze změny a údajného týrání? A nejde o dobu příliš krátkou na jeho přecvičení z diagnózy školačky, holčičky T. na diagnózu 3letého chlapečka P.???
A tak se mi rozplétá se nit příběhu fenky. Jsem nepochybně naivní, když jsem si doposud představovala, že pro povolání asistentského psa je štěně pečlivě vybíráno z nevelké skupiny služebních plemen a ještě menší skupiny k tomu vhodných jedinců z vybraných vrhů. Zřejmě jsem snílek, když jsem byla přesvědčena, že pes, který je přidělen k problematickému dítěti, má být dostatečně empatický, maximálně oddaný, plně zaměstnaný touhou pečovat o svého páníčka, poslušný ve většině situací. Asi jsem divná, když jsem předpokládala, že aby se pes mohl stát asistenčním, musí být prost traumat z bývalého života. Vlastně, že žádný bývalý život nemá či jím není nikterak zatížen.
Nic z výše uvedeného neplatí pro fenku Dášu. Jak se dovídáme, byla přivezena z útulku na Slovensku, kam byla předána poté, co byla odebrána z romské osady. Proto nelze přesně odhadnout, jaké rasy se na jejím původy „podepsaly” a jaká traumata prožila, než se dostala k paní B. a její holčičce T. Údajně byla tou dobou 2letá, dle nezávislého veterináře minimálně od 2 roky starší.
Od paní B. se dozvídáme, jak nepřípustně se občas Dáša chovala. Při několika pokusech o nácvik přivolání prostě „vzala čáru“. Při pochůzkách po městě se utrhávala a útočila na okolojdoucí psy, zvláště na ty menší. Při návštěvě obchodu s potřebami pro zvířecí miláčky se paničce prostě vytrhla a zcela neovladatelně se hnala směrem ke klecím a teráriím se zjevnou touhou je vyplenit. Veškeré snahy o její odvolání selhaly.
Při společném pobytu s jinými psy útočila na ostatní asistenční psy a přitom pokousala páníčka jednoho z nich, psa A. Konkrétně šlo o chlapce s autismem. Když maminka holčičky T. toto řešila s organizací, bylo jí řečeno, že je to jejich vina, že asistenční psi nesmí být u sebe a asistenční fena A. že je komplikovaný pes. Tady si dovolím pozastavit. Znamená to, že společnost vědomě přiděluje či ponechává psa, o kterém ví, že je komplikovaný, u chlapce s takovou diagnózou, jako je autismus???
Věta za větou roste naše podezření, že Dáša je obětí přinejmenším stejnou, jako pokousané a poškozené děti a jejich rodiny.
Jenže čí je vlastně obětí? Dětí s handikapem anebo jejich rodičů, kteří doufali, že pes pomůže jejich dětem a uvěřili společnosti, která slibuje pomoc? Anebo společnosti, která ji řádně nevybrala, nevycvičila ani nezbavila traumat?
A co hůře, namísto aby svá rozhodnutí přehodnotila, přiznala svá pochybení, odškodnila poškozené a fenku, posílá ji o dalších a dalších domácností k dalším handikapovaným dětem?
Mimochodem, postřehli jste, že se společností jednala panička Dáši, nikoliv matka pokousaného chlapce a panička psa, označeného jako komplikovaný? Připadne vám normální, že se poškozená osoba neohradí? Jak zjišťuji, je to u klientů společností, co má pomoc v názvu, běžné. Mezi všemi totiž panuje obava, že o psa přijdou. Ale o tom až příště.
(pokračování příště)
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Dáša Stárková
Milý Samíšku,
píšu ti, protože jsme se nestihli rozloučit, a protože mi hrozně scházíš. Scházíš mi pod nohama, na svém místě, na zahradě, pod stolem i kuchyňskou linkou, všude, kdes byl, protože jsi toužil být poblíž. Scházíš mi vedle postele.
Dáša Stárková
Náš hororový návrat z dovolené
První dovolená po osmi společných letech, první prázdniny u moře s naším synem, první jeho let. Snažili jsme se připravit, zásobili se vysokofaktorými opalováky, léky, vybrali místo vhodné pro 7leté dítě a chovali se spořádaně.
Dáša Stárková
Jak je to s údajně hajlujícím Zelenskym
Inu, fejk je to, vytržený z kontextu a upravený tak, aby se hodil do krámu dezinformátorům a těm, co pravdu znát nechtějí. Zatímco na jedné fotce, který dezinfowebem cestuje, ani VZ není, na té druhé jde o jeho představení.
Dáša Stárková
Ale devalvuje význam předcházejícího sdělení
Hrozně ti to sluší, ale... To se ti povedlo, ale.... Je to hrůza na té Ukrajině, ale... Já pomohu, ale... Zaslouží naši pomoc, ale... My se uskrovníme, ale...Souhlasím s tebo u, ale... Uvědomujete si, že tím „ale“ devalvujete to, co jste řekli?
Dáša Stárková
Whataboutismus mezi námi
Tak nám Rus napadl Ukrajinu. No a co? USA před pár lety bombardovali v Iráku a Sýrii a Ukrajinci přeci bránili Rusům v zabrání Krymu. Rus napadl suverénní stát. No a co? Putin přeci říkal, že tam jsou fašisti.
Dáša Stárková
Proč se nechám naočkovat Astrou Zenecou
Jsem učitelka. Je mi 51, mám nadváhu a vysoký tlak. Ne, neznamená to, že sedím doma pod poklopem a klepu se strachy, ale snažím se chovat odpovědně a od počátku vím, že jakmile budu mít šanci, nechám se očkovat.
Dáša Stárková
Už brzy se uvidíme
To radostně štěbetaly do telefonu jedna babička za druhou, tedy všechny tři. „Už brzy si vás všechny obejmu, vnoučátka pošušňám“, těšily se. A mně došlo, že jsme se naposledy viděli v létě a že i tak se uvidíme až téměř po roce.
Dáša Stárková
Ke konfliktům odmítačů roušek s policií
„Takový zákrok jen kvůli roušce? To policajti přehnali, vždyť nikomu nic neudělal“, reagují mnozí. Policie (ať MP či PČR) nezasahuje jen pro potěšení. Kontrolovat provádění opatření a zákonů je jejich práce a nejjednodušší je spol
Dáša Stárková
Antigenní testy pro plošné testování mají nedostatečnou citlivost
Testujeme plošně. Konečně. Ale k čemu jsou testy, které mají citlivost u bezpříznakových záchyt jen 44 %? Ve firmách snad. Ale školy, kde jsou děti často bezpříznakové, bude dále ruskou ruletou, a to jak pro neočkované zaměstnance
Dáša Stárková
Děti jako štít před potrestáním za přestupky
Českou veřejností otřáslo video s mužem, na němž klečí zlý policista, doprovázené pláčem mužova syna. Vám nescházelo to, co na videu nebylo? Proč se pán do takové situace dostal a proč nechal situaci takto vyeskalovat?
Dáša Stárková
Jen malé děti, morálně pokřivené osoby a politováníhodná individua odmítají odpovědnost
a svádějí své viny na druhé. Já vím, dalo se to čekat. Ani nevíte, jak ráda bych se byla ve všem níže uvedeném mýlila. Nicméně, jak se jistě bude objevovat v diskusi, co bylo zvoleno v demokratických volbách, to máme.
Dáša Stárková
Roušky jako důvod zpolitizovaného vzdoru
Roušky jsou nepohodlné, potím se pod nimi a špatně se mi dýchá. Roušky nemocným vadí. Roušky jsou toxické. Roušky používají politici, aby nás zastrašili a ovládali. Je to Babišovina. Při testu nám šťourají až do mozku.
Dáša Stárková
Když zlo nevidím, neexistuje
Jsme jako malé děti. Znáte to, jak si batole zakryje oči a je přesvědčeno, že když ono nevidí, není ani viděno=je v bezpečí? Takto mi přijdou ti, kteří popírají existenci a nebezpečnost onemocnění a funkčnost roušek.
Dáša Stárková
Odvolávám, co jsem odvolal… aneb roušky coby volební vějička a politická zbraň
a premiér coby spasitel těch, kteří vidí roušky jako symbol nesvobody a Covid-19 a informace o počtech nakažených, nemocných a zemřelých za způsob politické manipulace.
Dáša Stárková
Počty nakažených rostou, hygienici kolabují, tomu říkám chytrá karanténa
Tak nám ta chytrá karanténa nefunguje vůbec a chytře už vůbec ne. Hygienici trasují stále stylem tužka-telefon-papír, kolabují pod náporem stále se zvyšující nálože práce a horka, ale politici se bijí v prsa, jak to vymysleli.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x