„Normální“ vzdělávání po krizovém stavu podle premiéra Babiše

„…děti budou rozděleni do malých skupinek a budou dodržovat povinné metrové rozestupy. Výuka bude rozfázovaná po malých skupinkách, děti budou v lavicích sedět po jednom…“ To jako fakt?

Já vím, že se někdy nějak vše vrátí k normálu, či tomu, co jsme dříve za normální považovali, umím si představit, že to bude složité. Bude to složité, ale mělo by to být realizovatelné. Ale takhle???

Jsem „silnej ročník sedmdesát“, takže jsem, coby desetiletá, zažila epidemii žloutenky a vše, co po ní následovalo. Bylo to složité, bylo to hnusné (všudypřítomný smrad desinfekce  chloraminu a časté píchání do prstů-testy), ale žitelné.

Nevím, kdy byl pan premiér naposledy v základní a mateřské škole, já jsem tam denně. Na základní škole učím a v mateřské škole mám nejmladšího syna.

Učím na velké škole, plné dětí. A ač jde o velikou budovu, je zkrátka plná. Plná od ranního příchodu dětí do šaten až po jejich odchod domů. A to často jen přejdou do připojené tělocvičny na různé sporty a kroužky.

I za normální situace je nás učitelů stále nedostatek, to si myslím všichni pamatujete. I za normální situace, tedy za situace před korona virem, byly dny, kdy téměř nebyl čas na to, abychom my učitelé uspokojili základní lidské potřeby (WC, pití, jídlo).

Výuka, příprava na ni, dozory, přebírání dětských prací, přesuny mezi třídami a další školní aktivity. To je naše práce.

Představa, jak se změníme v dráby, kteří budou kontrolovat roušky, rozestupy a skupiny dětí namísto, abychom je učili a učivo jim vysvětlovali, je zkrátka sci-fi. Anebo hodně špatný vtip.

Víte, právě se většina z nás popasovala s technikou a s přístupy jednotlivých rodičů jednotlivých dětí. Právě mnozí rodiče zjistili, že když do lesa (rozuměj do komunikačního prostředku, který škola nastavila) zavolá, z lesa (od vyučujícího) zpravidla přijde nějaká (často i uspokojivá) odezva. Patřím mezi ty bláznivé učitele (a věřte, že zdaleka nejsem jediná), kteří se probouzejí s příchodem prvního emailu od dětí a usínají po odpovědi na ten na poslední, půlnoční. I já jsem si musela stanovit režim a meze, jinak bych se zbláznila a moje rodina nejspíš se mnou.

Představa, jak budeme po ukončení nouzového stavu zase učit děti, zjančené dlouhým společenským půstem, je už takhle, alespoň pro mne, velká neznámá a tak trochu bubák. Představa, jak budeme mít (v tom lepším případě) měsíc na to, abychom vyrovnali rozdíly mezi plány a realitou a mezi dětmi, které pravidelně reagovaly a těmi, které, z různých důvodů, nemohly či nechtěly, je samo o sobě noční můrou.

Ale jak se, namísto vyučování, staneme full-time kontrolory dodržování hygienických předpisů a doporučení, metrových rozestupů mezi dětmi nejen ve třídách, ale i v šatnách, na chodbách, v jídelně , tělocvičně a zkrátka úplně všude v rámci školy, to si doopravdy nedokáži představit.

Vážně si někdo myslí, že to je v lidských silách a v technických možnostech všech vzdělávacích zařízení včetně mateřských škol? 

Já samozřejmě chápu, že je potřeba, abychom se všichni vrátili na své původní pracovní pozice a společně se podíleli na obnově a opětné zaměstnanosti a produkce schopnosti celé země, ale takhle?

Jsem jediná, kdo je přesvědčen, že je představa pana premiéra mimo mísu???

Anebo ještě lépe, mohl by nám pan premiér předvést, jak máme uplatnit jeho představy v každodenní praxi?

Edit: Je fér konstatovat, že včera v podvečer vzal premiér část svých výroků zpět a sám je, pod tlakem kritiky od předsedy Asociace ředitelů základních škol Michala Černého, ale i ministra školství Roberta Plagy označil za neproveditelné. 

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesko-koronavirus-andrej-babis-metrovy-rozestup-ve-skolach-zmirneny-vyrok_2004031727_vtk