Ač jsem matka, odvody do aktivních záloh mi nevadí

Ač jsem matka dvou synů a dcery (přičemž nejmladšího syna se mohou týkat), nikterak mne vidina odvodů do aktivních záloh v takové míře, jak je uveřejňováno, neděsí ani nepohoršuje. Nevidím nic  špatného na situaci, kdy si země prostřednictvím armády prolustruje, kolik potencionálně bojeschopných jedinců má k dispozici a když těm bojeschopným (a zejména těm boje ochotným) poskytne příslušný výcvik (na němž strávený čas má navíc v plánu uhradit).

V dnešní době, kdy nám velká část mládeže vyrůstá u počítačů, bez sportu, napomáhá tím zhoršování i tak bujících civilizačních chorob (jako bolavá záda, migrény, nadváha z nesprávné výživy a celkově špatného životního stylu, zhoršování zraku, skoliózy zad krčených nad monitory, propadání různým závislostem a psychickým poruchám, …), nevidím nic špatného na tom, když budou mladí lidé plošně a důkladně vyšetřeni, budou na skutečný zdravotní stav upozorněni a bude jim poskytnuta možnost s tím něco, ještě relativně zavčasu, dělat. To poslední navíc pouze, pokud budou skutečně zdrávi a projeví zájem.

Sama jsem před časem uvažovala o vstupu do armády. Především, samozřejmě, z finančních důvodů, ale také proto, že bych byla významně motivována k vybudování a udržení si „fyzičky“ i v mém, jak může leckdo podotknout, pokročilém věku.

Možná to někomu bude znít sentimentálně, nepochopitelně a nesmyslně, ale já své děti vychovávám k lásce k zemi, kde se narodily, kde studují, kde nejspíše prožijí svůj život, kde budou vychovávat své děti a kde odpočívají jejich předci. Tudíž přepokládám, že by byly (ať s mým doporučením či přímo svolením anebo bez něj) připraveny za tuto zemi či za nás, rodinu, bojovat. Kdyby k tomuto došlo, budu jako jejich matka rozhodně klidnější, když budu vědět, že umí zacházet se zbraní, mají kondičku, umí poslouchat (či udělovat) rozkazy a ovládají jak armádní techniku, tak techniky sebeobrany. A je v tu chvíli jedno, zda se bude jednat o obranu země se zbraní v ruce, ve výrobě či za psacím stolem.

Vycházím totiž z předpokladu, že kdyby skutečně nastal stav ohrožení vlasti, profesionální armáda by neměla možnost naši vlast ubránit. V důsledku toho by tak jako tak (nejspíše šit horkou jehlou) vznikl a narychlo byl schválen zákon, který by lidi povolal. V takové situaci by ovšem odvody ani výcvik nemohly být důkladné a tudíž by se v první linii octli lidé naprosto nepřipravení, nezkušení, tudíž k rychlé smrti odsouzení. Ve srovnání s tím mi pár měsíců strávených na cvičišti či pár hodin při "lustraci zdravotního stavu" nepřijde tak nesmyslných, zbytečných. (přidáno pro upřesnění při úpravě v 20:06)

Odvody do aktivních záloh považuji za preventivní opatření, já říkám úlitbu Bohům. Pevně doufám, že nikdy k situaci, kdy by naše země byla v ohrožení, a proto (nejen) moje děti nastoupily ze záloh, nenastane. Nejspíše i proto mi tato myšlenka zase tolik nevadí.

P.S. na základě vývoje diskuse přidávám  odkaz na dnešní článek idnes.

http://zpravy.idnes.cz/armada-odvody-a-zalohy-06q-/domaci.aspx?c=A150416_145038_domaci_jw#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6

(18.4.20:06)