Febrilní křeče u dětí aneb co může způsobit „očistná“ horečka

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Nesla jsem svou dvouletou dcerku sedící mi na boku. Šli jsme i s mým otcem z ordinace dětské lékařky, která zkonstatovala slabou letní virózu a na mé přání mi předepsala léky na teplotu, které mi noc předtím došly. Dokoupili jsme je a cestou k autu se to stalo. Moje holčička se prohnula do luku, začala rozhazovat ručičkama a s očima v sloup chroptit tak náhle, že jsem jí měla v první vteřině co dělat, abych jí neupustila.

Nikdo mě na to nepřipravil, nikdy (ani v televizi) jsem to neviděla. Přesto mi „Tonda písk“, abych si malou přehodila přes rameno a, jak jsme si mnohokrát předtím hrály, jsem jí chytla za nožičky. Intuice mi totiž velela zabránit v tom, aby jí zapadl jazyk, a podpořit zpětné prokrvení mozku. Přesto, než jsme došli pár kroků k zaparkovanému autu, měla křeč v čelistech takovou, že jsme jí pusinku „páčili“ s mým otcem dva. Jazyk zapadlý neměla, okamžitě po rozevření úst se zhluboka nadechla a rozplakala. Lékařka, do jejíž ordinace jsme se okamžitě vrátili a v podstatě vtrhli, jí okamžitě aplikovala rektální formu Diazepamu a začala vyplňovat žádanku do nemocnice.

O nemocnici jen krátce, byli tam převážně vstřícní, nechali nás pohromadě, přesto že dcerka byla na JIP a že jí teplota raketově stoupala. Teprve druhý den hospitalizace se „vysela“ pravá příčina, stomatitida, to jsou afty v celé dutině ústní. Musím říci, že jsem byla vděčná za to, že jsem krátce předtím přestala kojit, protože jsem mohla začít znovu, a to „na plný plyn“. Bolest působená přítomností aft totiž naší maličké bránila v tom, aby otevřela pusinku a najedla se.

Přiznám se, jímá mě šílený vztek, když čtu na různých baby-fórech o tom, že horečka má očistnou funkci, že je odrazem toho, jak tělo bojuje s nemocí a že je důležité horečku do určité teploty nesrážet, respektive že je špatné ji srážet a především, jak je důležité necpat své dítě chemií.

Taky jsem teplotu pod 38C do té doby nesrážela, ač dcerka –mnohdy i vysokou- teplotou reagovala na sebemenší nachlazení. Nezřídka se stávalo, že zatímco její o 3 roky starší bratr měl při hnisavé angíně či oboustranném zánětu středouší stěží zvýšenou teplotu, jí jsem střídala Paracetamolový a Brufenový sirup a očima hypnotizovala hodiny, abych jí zvládla udržet teplotu POUZE na 38C. Nikomu bych to nepřála! Zábaly jsem zkoušela, ale obě mé děti na ně reagovaly opačně, horečka jim zpravidla o nejméně půl stupně vystoupala bez ohledu na to, zda jsem chladila jen končetiny nebo celé tělíčko. Jediné, co občas fungovalo, byla vlažná koupel, ale pokládejte do vany s vodou dítě se zánětem středního ucha!

Nikdo mě před fenoménem febrilních křečí nevaroval, nikdo mi nevysvětlil, že ŽÁDNÉ dítě do 4 let (některá odborná literatura píše až do 6) NEMÁ OCHRANU proti prudkému přehřátí organismu v důsledku náhle přicházející nemoci = může to postihnout KAŽDÉ DÍTĚ. Dokonce se často nepíše, jak se takový záchvat projevuje a jak se v jeho případě zachovat. A co je nejhorší, pokud se píše, jejich dopad se, dle mého mínění, zlehčuje http://www.maminkam.cz/febrilni-krece.

Mně osobně bylo hned v nemocnici vysvětleno, že již po jednom záchvatu může dojít k tak masívní „jizvě“ v mozku, že si záchvat „vyšlape cestičku“ a s každou další nemocí=teplotou je záchvat febrilních křečí podobnější epilepsii až se epilepsií stane.

Mé dceři bylo na EEG nalezeno „epileptické ložisko“ a i přesto, že se žádný další záchvat (ani febrilních křečí ani epi) už nikdy nekonal (krom tak zvaných zakoukávání později), byla velmi dlouho pod kontrolou neurologa. Málokdo si uvědomuje, že dítě s podezřením na epilepsii nesmí :

• Přes den spát – při usínání a probouzení se mění vlny v mozku a zvyšuje se riziko propuku záchvatu
• Dívat se na dříve běžný monitor (TV či PC) déle než hodinu v kuse – lineární problikávání
• Chodit na diskotéky  se stroboskopy (ač mi bylo řečeno, že jen malé procento epileptiků jsou fotosensitivní, spolehněte se na to, že Vašemu dítěti na EEG vyšla citlivost na světlo malá).
• Být samo, tedy musíte každého dospělého proškolit.
• Jíst čokoládu
• Musíte mu sama přidělovat léky, které udržují stálou hladinu „mozek chránící“ látky.

Nikomu bych nepřála neustálý strach, že záchvat přijde ve chvíli, kdy bude dítě bez Vás či bez proškoleného dozoru. K tomu věčné  dilema mezi tím, že nechcete své dítě uvést do životního nebezpečí a zároveň mu kazit dětství tím, že  –snad-„děláte z komára velblouda“. Má zkušenost se odehrála před 15 lety, kdy byly internet i google u nás v zemi v plenkách a kdy věru nebylo běžné mít připojení v domácnosti. Překvapuje mne, že přesto, že se technická stránka výrazně změnila (téměř každý má připojení v mobilu), mýtus o výhradně očistné teplotě přetrvává a my, matky tlumící teplotu dítěte, jsme téměř za černé vrány.

Já vím, že jsou daleko horší nemoci a problémy dětí, ale tento mi přijde o to horší, že se mu dá snadno předejít, kdyby se o něm rodiče „febrilních“ dětí dovídali včas. Přitom stačí jen srážet teplotu dříve a febrilnímu dítěti podávat malou dávku diazepamu pro ochranu mozku.

Snad můj blog některým rodičům a především jejich dětem pomůže.