Norsko a Nýrsko - podobnost slov čistě náhodná

Zvláštní hříčka, že?

..omezím-li svou odpověď pouze na otázku v titulku...pak říkám.....TĚŽKO....

Po všech těch kauzách, co se teď probírají, začínám mít strach, co bude, až naše drahá ukecaná dcera nastoupí do školky. Trpí totiž na synechie a už vidím, jak naši péči barvitě líčí učitelkám.

Ještě jednou a naposledy. Soxciálka děti neodebírá. Ten, kdo o tom rozhoduje je vždy soud! Jednou pro vždy si to pamatujte. Sociálka, úplně stejně jako rodiče mouhou k soudu navrhovat, podávat důkazy, Vždy rozhodne soud, třeba předběžkem. Odebírá soudní vykonovatel. Za druhé neznám soudce, který by v případě podezření nechal dítě doma s abusorem (byž zatím domnělým). Za třetí- dítě mohlo zůstat doma, kdyby se po dobu prověřování uklidil tatínek z baráku. To neudělali, tak šlo k sestře matky. Velice citlivé jak od soudu, tak i od OSPOD, že preferovali tuto možnost. A hlevně, dle zákona. Zaráží mě, že třeba taková paní Majová to ví, anechá tu v blažené nevědomosti třeba paní Chvátalovou že?

Protože s Vámi nesouhlasím, byť procesně máte pravdu.

a) Předběžné opatření na základě žádosti OSPOD se vydává do 24 hodin - to ho soud prostě vydá/nevydá.  Na vlastní ověření a tvorbu názoru nemá čas. Věří/nevěří návrhu.

b) Znám několik případů, kdy v případě pobytu dítěte s (jakýmkoliv) agresorem sociálka odmítla problém byť jen vidět, natož dítě z rodiny odvést, pamatuji si i alibistický zápis, kdy konstatovala, že dítě nepovažují za ohrožené, ale kdyby bylo, tak má utéci. V takovém případě soud ani nemá o čem rozhodovat - o případu se dozví, až takové dítě uteče.

c) Dokonce chápu i situaci, kdy rodič odklidí dítě do bezpečí (k tetě), kde se ho trauma tolik nedotýká, aby si rozvázal ruce pro řešení problému. 

d) Týden po smrti otce ještě matka (pokud Klatovský deník nelže) nemá děti u sebe. V situaci, kdy jí zemřel partnera a otec dětí a děje se tenhle poprask už je to velmi necitlivé. Předchozí okolnosti jsou nejspíš řetězením nešťastných situací, které se seběhly příliš rychle. Tohle už je ostudné.

Smutné je, že tohle není chyba systému, to je bohužel jeho základní vlastnost. Asi jako když zapadnete do bažiny, můžete se rozhodnout, že se pokusíte vyhrabat ven a tím rychleji se utopíte, nebo si tam počkat, nedělat nic a pomalu se utopit.

Nejsou na světě dva lidé, kteří by vychovávali děti stejně, nejsou na světě dvě stejné děti, které vyžadují stejný přístup. To jen stát má monopol na to, aby rozhodoval plošně o tom, co je pro všechny děti správné a nejlepší. Jenže stát jsou zase jen úředníci s omezenými zkušenostmi, svými vlastními problémy a bolestmi zubů či hlavy, žádného nadčlověka ve státních službách nemáme a mít nebudeme. A jak známo, moc opíjí, to je v některých oblastech života problematické. Ovšem zásah do života malého dítěte je opravdu problém. Peklo na zemi, když padesátiletá frustrovaná babice dostane pravomoc rozbít rodinu a připravit dítě o domov. A utěšování se ve smyslu, mně se to přece stát nemůže, protože já rozhodně své děti ani netýrám ani nezneužívám, je liché, přesně jak píšete ve svém článku.

Ale houby.'stat nema zajem odebirat deti rodinam.'Ani je nema kam dat. S rodinami odebranych deti se snazi neustale pracovat a do rodin je vracet, kdyz to jen trochu jde.

Trochu nec,hapu. Komu mam dokazovat, zda jsem dobry rodic, krom sveho svedomj? Ve sklolkach I skolach je nemalo deti, se kterymi si nikdo nikdy nehraje, nevypravi jim pohadky,

nepomuze s ucenim. Nejsou v nicim hledacku. Mozna se pokusi ucjtelka apelovat na rodice, pri vetsich problemech navrhne pedagogicko psychologickou poradnu. Ale porad se nic nedeje.

Bude moje dite zmodrene? Ma trikrat do mesice omluvenku na telocvik. Prestava komunikovat? Nasli je pred pulnoci opile v parciku za rohem? Je na case, aby do veci nekdo zasahl.

Já si myslím, že sociálka žádné extrémní pravomoci nemá a pokud jedná, tak asi v převážné většině případů správně.

Nikdo není neomylný a já jednoznačně souhlasím s principem, že zájem dítěte je na prvním místě a zájmy a pocity rodičů až na tom dalším.

Kdyby se ten člověk v Nýrsku nezasebevraždil, zajímalo by to někoho? Pochybuji. A je někdo schopen zodpovědně říct, co bylo příčinou té sebevraždy? Není. Vše jsou jen dedukce.

Já jsem chlap v hlavách chlapů se rodí nejrůznější věci, které ženy prostě pochopit nedovedou, stejně jako my chlapy často nepochopíme ženské.

Dotyčný vůbec nemusí být pedofil a přesto ho naláká nahé tělo jeho malé dcerušky, někdy třeba i chlapce. A on se tomu pokušení prostě neubrání.

A jestli si myslíte, že si vymýšlím, tak já chodil s jednou, která měla sice velmi zastřené, ale přece jen vzpomínky, co s ní tatínek v koupelně dělal.

A šlo to s ní celý život a když jí bylo okolo třiceti, tak stále navštěvovala psychologa.

Takže já se opravdu divím, že ženy se mohou bát více sociálky než toho, co provedou jejich manželé či partneři jejich dětem.

Pravděpodobnost chyby sociálky je dosti malá, ale pravděpodobnost zneužití dítěte v rodině je asi 10%. Docela dost, že?

Aspoň že existuje nějaká normální pisatelka, která se nepotřebuje zviditelnit tím, že píše proti rodině a obhajuje postup sociálky...

Jj, to jsou asi pocity bezmoci obyčejných rodičů. Škoda, že nad tím takto nepřemýšlejí i zákonodárci. Kdyby chtěli rodinu opravdu chránit, tak by ten stres přenesli na sociálku. Tím by vyvážili její neuvěřitelné pravomoci. Kdyby měla sociálka větší zodpovědnost a postižitelnost, tak by možná použivala více cit a selský rozum... Ale když ta moc tak strašně moc chutná...

Myslím, že to není moc. Že je to prostě špatně nastavený systém, který neumí řešit složitější situace. Moc mají, většinou ji spíše nepoužívají. Tím, jak nefunguje vícestupňová kontrola, může dojít k řetězení blbych událostí... a takovému extrému, jako je Nýrsko.

V situaci obvinění se skoro nedá žít, člověk se jen potácí mezi institucemi a nechápe, proč mu nevěří úplně jasné věci. Údiv, vztek, zoufalství, pasivita, rozum i vyčerpání, všechno se mísí. K tomu reakce lidí z okolí. V zásadě není možné zachovat se správně-kdo by to v takové situaci taky uměl.

Autorce ještě jednou

Skvělé. Karma a děkuji za poctivé zamyšlení a "nakreslení" gordického uzlu.