Malá děcka se prostě nechovají racionálně, prostě se u nich ještě vytvářejí nervové spoje. Myslím si, že vůbec není nutné se za jejich chování omlouvat. Ony z toho vyrostou (většinou).

Zajímavé ovšem je, že takovýto "omluvný" blog nikdy nenapíše kuřák, který vyhuluje pod někomu oknem jedno cigáro za druhým, pejskař, který neuklízí po svém čoklovi hovínka a ani člověk, který se obden nad ránem vrací z hospody a dává o tom vědět snad každému.........

Děkuji, pane Volfe

Hezky napsané.. vydržte , bude líp

děkuji, já vím, ale občas je to dobré slyšet

klobouk dolů předtím že si to uvědomuejte. Najdou se maminky, kterým jejich rozjívené / uječené dítě přijde jako super a jeho řevem oblažují všechny okolo.

Děkuji za pochvalu. Uvědomuji si to, ale víte, ono občas není zbytí. K lékaři s ním občas musím a na nákup též. Usilovně se snažím mu ucpat ústa rohlíkem či jinou pochutinou a zabavit ho, ale on se okamžitě nadchne. Nedělá scény typu válení se po zemi a vyžadování lízátka, on se zkrátka jen raduje.

Upřímně, spousta těch lidí "okolo" dokáže být taktéž pěkně bezohledných. Nedávno jsme procházeli kouřovou clonou v průchodě mezi dvěma ulicemi, kde si nějaká postarší paní musela dát pár rychlých pávů a jindy zase nám postarší pán nejen dveře nepodržel, ale přímo je na nás prudce odstrčil.

Moc hezky napsané!

Jinak, k nám můžete! O víkendu jsme byli na plaveckém pobytu dětí - vtrhli jsme tam zrovna v momentě, když byl karneval, cca 40 dětí tak nějak běžně hlučelo a jedno nemluvně mezi dveřmi předvádělo takový hysterák, že jeho matka vyčerpáním padla v slzách k zemi a ruce spínala směrem k nebi. Popadla jsem to vřeštidlo a poodešla s ním stranou, aby se maminka mohla trochu uklidnit. Holky cvičitelky mne vítaly se slovy: "To se ti povedlo přijet do pěkného řevu!" a já jsem nechápala, o jakém řevu mluví, neboť kdo jednou navštíví naši školu, tomu řev batolete přijde jako rajská hudba.

Takže - žádné výmluvy a zajděte pobejt!

děkujeme za pozvání. V létě se chystám k našim, tak bychom mohli udělat hromadnou výpravu do ZOO, botanické zahrady či na Ještěd a třeba se děti zabaví a dovolí nám vypít kafe :-). Anebo domluvíme něco jiného

Miluji rady ze starých radících knížek. K mým nejoblíbenějším patří.

"Nervosita z hluku a zpěvu dětí překoná se dobře, hlučíme-li a zpíváme s nimi.

to ano. Ale zkuste zpívat v krámě, kde se sešly 3 nerudné prodavačky, na kterých vidíte, jak by před vámi nejraději zavřely a zamkly

Hezké "Máááámííííí!" "Nene! Počkej, já to řeknu, já to řeknu, já to řeknu!!! Mááááámííííí!!" "Tys to říkala minule, já to řeknu!" "Mlč, furt! Máááámíííí, já ti to chci žíííííct!!!" a takto každý den, aneb život se dvěma sirénami... A pak jednou bude ticho. A smutno. Ovšem tou dobou budu mít ticho tak nějak obecně furt, protože už budu hluchá. Tak extrémní zátěž nemůžu dlouho vydržet

Přesně tak, Zuzi. Tak nekriticky, vroucně a každou minutu (občas křičí mámo i ze spaní) mě už nikdy nikdo milovat nebude. Ani on, až půjde do puberty. Vím s dětmi, jak to uteklo, ač můžu zodpovědně říct, že jsem s nimi byla nejvíc, jak to šlo a věnovala jsem se jim naplno.

krasne napsany, Daso, maminkovsky

a velmi ocenuju, i kdyz mam deti rad, ze nektery maminky jsou schopny rozlisit, kdy prijit a kdy ne

p.s. a kupte mu ješte nejakou trumpetku!!!!

Děkuji, Marku. No my se necpeme na návštěvy, ale na nákup občas musím a socializovat ho taky. Ale tak, všeho s Mírou a dokud nervy slouží, pak se rychle dekujeme .

Trumpetku ještě nemá, ale babička nás před jeho prvním rokem oblažila bubínkem. Naštěstí u něj nechala šňůrečku, takže se na něm malý chvíli škrtinkal a ... pak už se ztratil. Jinak je to moc hodná, přímo úžasná, babička. Jen tenhle dáreček se jí nepodařil.

Když tady mám každý měsíc na týden skoro slepou a skoro hluchou tchyni (93) tak mi nic jiného NEZBEJVÁ, trvá mi po jejím odchodu se toho zbavit

Horste, děkuji. To věřím, že toto je o nervy. My máme naději, že to malého přejde. Vy asi moc ne. A máte s paní můj obdiv. A paní tchýně taktéž, cestuje-li v takovém věku.

Přeji Vám Dášo, mnoho sil, a dávám Vám karmu. Ale věřte, že bude líp.

Nevěřte tomu, můj čtyřletý vnuk je taky strýc Pepin a nezavře zobák, ani na okamžik.

Moc hezký a prcek je prostě plný emocí. A lidi aby se kolikrát s prominutím nepo... Já ty zavilé nepřátele malých dětí moc nemusím. Měli by si uvědomit, že tenhle prcek jim jednou bude vydělávat na důchod. Něco není v pořádku když začínáme být tak rozprasení, že nemůžeme vystát i malý děti. Nesnáším sobce. Dášo a tobě VELKÁ KARMA.

Děkuji, Davide. No já chodím do jednoho obchůdku, kde mají na tak maličké ploše nahuštěno tolik sortimentu, že jsem zrušila své odhodlání nenechávat dítě před krámem. Navíc oni stále větraly, takže jak houká, tak jsem ho pořád slyšela a viděla. Paní v obchodě jeho houkání obtěžovalo, tak napotřetí po mém příchodu zavřely, že prý táhne. I na mou prosbu nereagovaly (najednou jim nevadilo, že je tam horko k zalknutí). Tak jsem pokrčila rameny, položila částečně naplněný košík na zem a došla pro svého 13-kilového broučka. Holt jsem si ho dala na ruku a druhou si házela sortiment do košíčku. Ač nic nevyhodil z regálu a vše (opravdu vše "jůůůů, amam, pán, nene, Jája, nene") komentoval jen polohlasem, napříště se jedna z nich uvolila, že mi u něj zůstane. Podotýkám, že tam běžím najisto, popadnu svých pár kousků a jdu.