Ja to vidim jako uchopit se vhodneho tema.

Autorka snad promine.

Ja se diky nepozornosti starsiho dohledu naucil plavat.

Lezeli jsme u rybnika, kdyz pribeh cizi kluk a sebral mi dusi od auta na dece. Ja se rozbeh za nim. A pri zapase o ni nam oboum uplavala pryc. Driv nez nas dospelejsi stacili zachranit jsme se oba naucili plavat.

to jste měli s tím cizím klukem oba velkou kliku. Autorka promine. Nemyslela to zle. Prostě chodím s tím nejmladším na koupálko a vidím, že je to občas jako za našich časů. Tedy že mnoho rodičů má více štěstí než rozumu, že se jim denně děti vrátí zdravé z koupaliště. Andělíčci strážníčci, aby se v těchto vedrech ulítali. Mějte se prima.

Popisuješ to tak, že jít se s dětmi koupat je hrozně nebezpečný. No, ono vlastně je. My jsme měli kruhy, ale mohli jsme jen kam stačil někdo z dospělých. Děsně jsem jiným dětem záviděla rukávky, ale prý málo nadnášejí. Stejně mě nejvíc zajímalo, jestli by pro nás máma skočila, když se zrovna nekoupala.

Mé dcery byly vodnice. Ta mladší musela být v minulém životě mořská panna, protože se prostě narodila jako absolutní milovník vody, který se v ní umí okamžitě pohybovat. Cokoliv nadnášejícího odmítala, tatínek (který trénoval plavání) to s ní zvládal, já měla speciální podmínky, které když nedodržela, prostě jsem ji vyhodila z vody a ona bulila na okraji bazénu.

Měla svůj zcela speciální styl, jímž se ve vodě pohybovala s naprostou jistotou, budila u našich plavců pozornost od předškolky.

Takže pro mne představa, že jsem na břehu a děcko ve vodě je úsměvná. Byla jsem ve vodě vždycky dřív než ona s očima zaostřenýma na mikročasy :-).

Milí moji čtenáři, snad jsem už to, co jsem v P.S. napsat chtěla a napsala, napsala lépe. Omlouvám se za svůj, vedrem zavařený, mozek. Nezlobte se, moc prosím, na mne.

Připadá mi, že další generace jsou čím dál hloupější. Je potreba matkam radit, že mají své malé děti hlídat a dávat jim ochranné pomůcky do vody?

Existují nešťastné náhody, ano, také existují matky, kterým je všechno jedno a klidně se třeba opíjí na šrot i když mají v kočárku malé dítě, prostě matky nematky, ale ty těžko čtou blogy na idnes.

Kdysi jsem ráda čítávala vaše blogy, Dášo, ale v poslední době mně připadá, že se zviditelňujete na tragických zprávách a kazete řady či moralizujete. Jo, ostřením se to líbí, v pořádku, ale to není nic pro mě, takže si počkám až bude něco o vaší rodině, nebo vaše vzpomínání. Podobné články jako je tento už číst nebudu, takže budete ušetřena mých komentářů.

Oprava predikace s omluvou: kážete "rady"..."ostatním" ne ostřením

Nejsem si jistá, jestli za mého mládí tolik nehod a úrazů jako teď nebylo, statistiky z těchto dob nejsou veřejně dostupné a takovéto případy rozhodně nebyly nějak mohutně medializované jako dnes. Faktem je, že dnes je v obchodech běžně k mání celá řada bezpečnostních prostředků a vybavení pro jakýkoliv sport (za mých mladých let se špatně sháněly i obyčejný plavky a plovací čepice). Ale sebelepší vybavení je na houby, když nejsou děti pod neustálým dozorem úměrně jejich věku a plaveckým schopnostem. Nechci ani polemizovat o tom, jestli jsme dnes více nebo méně zodpovědní než byli naši rodičové. Tragédie se děly a dějí a vždycky je hlavním viníkem lidský faktor, podcenění situace a nepozornost. Už z dob svého dětství si pamatuju slogan: Nehoda není náhoda.

Pavli, závěr opraven a s lidským faktorem a naprosto souhlasím.

asi se o nás naše mámy nebály a pouštěly nás na koupálko samotné...někdy jsme tam nedošli a kouopali se v řece, u splavu....plavat jsem se naučila sama, skákat šipky mne naučili starší kluci na koupálku a pak z bloků a nakonec i skoky z věže....na koupálko jsem bez dozoru rodičů (prostě s děckama z baráku), šla prvně v 6 letech...žádnej kruh ani vesta...prostě tady stačíš, tak si lehni na vodu a kopej nohama a rukama dělej takhle a plav...a ono to šlo...jo,taky se nám utopil spolužák, ale ten se jel koupat do lomu a sám.....

Mám 2 vnoučata - 6 a 7. Od jejich 3 let s nimi v létě jezdím na různá koupaliště. Sama. Nyní již umějí plavat, ale před 3 lety ne. Musím říct, že tak náročnou práci, ohlídat 2 malé děti ve vodě, je doslova ocistec. Vždycky jsem se vracela totálně vyšťavena. Dnes už je to jednodušší, ale nikdy nejsou ve vodě samy - sjíždějí tobogany, klouzacky a tam je nutný dohled též. Na Lhotě jsme s nimi byli taky, ale kdo to tam zná, musí vědět, že pro malé děti, natož pro neplavce, není tahle lokalita vhodná. Naopak.

Tak jsi do mého analytického mozku nasadila brouka. Jak je to s tím, že "dřív to tak nebylo?" Inu bylo. A bylo hůř. Ono to bude těmi médii - zdá se, že i tady se nesnižuje bezpečnost jako celek, ale "pocit" bezpečí, nejspíš hodně ovlivněný dostupností informací.

Takže statistika říká, že:

V roce 1996 utonulo u nás 276 lidí, z toho 42 při nehodách plavidla nebo povodních.

Při plavání tedy v roce 1996 utonulo 234 lidí (o rok později dokonce 264)

O deset let později to bylo celkem 256, z toho 89 při nehodách a povodních.

Při plavání tedy v roce 2006 utonulo celkem 167 lidí.

a o dalších deset (no,9) let později to bylo celkem 214, z toho 88 při nehodách a povodních.

Při plavání se tedy v roce 2015 utopilo 126 lidí

Nic to nemění na tom, že na děti je potřeba dávat pozor všude a ve vodě pětkrát tolik, jen to svědčí o tom, že dovolíme, aby nám média podsouvala pocit všeobecného nebezpečí.

Myslím že nikdo nerozporoval že "dříve bylo hůř".

Ono to má i svou logiku. Jednak ve výuce - povinné plavání na prvním stupni ZŠ (nějakou dobu povinné nebylo a školy ho měly pouze v některých ŠVP), osvětu konanou Vodní záchrannou službou a taky vývojem záchranářských metod i techniky. ( a to obzvláště na těch přírodních nádržích).

Děkuji za zmínku. Napsala bych ale mám deaktivovaný blog (na vlastní žádost kdysi dávno) a mé žádosti o obnovení byly administrací oslyšeny.

Nicméně je dobré k tomuto tématu šířit osvětu protože tragédií z neznalosti a podcenění situace je podstatně víc než jen ta jedna která byla medializována kvůli údajnému rasismu Čechů.

S Vaším článkem souhlasím, jen bych měla výhradu k těm "molitanovým" dílkům ochranného pásu. Nejde o molitan. Pokud by šlo o molitan nacucal by se vodou a táhnul dítě spíše ke dnu. Jedná se o pěnovou umělou hmotu která na hladině plave a vyrábí se z ní spousta plaveckých pomůcek.

A skutečně plavecký nafukovací kruh lze pořídit dobrému plavci pro zábavu ve vodě ale jako ochranná pomůcka je nesmyslný a nebezpečný.

Za článek karma

děkuji mnohokrát, opravila jsem. A děkuji za uznání a za předchozí rady.

Já jen shrnu.

Celá ta "senzace" toho "případu Lhota" je zcela vymyšlená a falešná. Žádný případ prostě není. Pouze trestuhodná neopatrnost rodičů.

Naše generace děti u vody hlidala i bez pouček a dávali jsme pozor neustále. Nechat dítě u vody a jít na pivo? Nemyslitelné.

Jen jednou jsem měl lehký pocit, že se ve vodě děje něco divného. 14 letý synek postrkoval na nudapláži stejně starou nudadívku na matraci a kochal se pohledem.

Ale, usoudil jsem, že když to kochání nevadí matce té dívky, tak, proč by mělo vadit mně, že? Jen ať se synek podívá, co ho v životě čeká a nemine.