Je rozdíl mezi hrdinstvím a odvahou. Hrdinové byli např. parašutisté, kteří se dobrovolně hlásili do misí v protektorátu, kdy možnost přežití byla téměř nulová, nebo člověk který skočí do rozvodněné řeky pro tonoucího. Vojáci, kteří se nechají naverbovat do mise do Afganistánu jsou asi odvážní (pokud to tedy nejsou blbci, kteří nemají pud sebezáchovy), ale být hrdinou to je o něčem jiném, už jenom o tom, že hrdinové si nenechají za své hrdinství platit.

Jistě se nedá vše zobecňovat, ale já věřím tomu, že většina armádou řeší své finance či neschopnost uchytit se v civilním povolání. Kdysi se v mé firmě dva takoví mihli. Obě ruce levé, v hlavě téměř prázdno, lenochod proti nim působí dojmem hbité lasičky. Vše pro ně v životě stálo za prd a za vše mohl samozřejmě někdo jiný. A kde si nejlépe vybít svou frustraci a zároveň vyřešit svou neschopnost normálně fungovat jak fungují všichni co musí pro svou obživu každé ráno vstávat do práce? No přece v armádě.

A co se týče toho hrdinství. Práce v armádě je jako jakákoliv jiná. Jen je v dnešní době mnohem zbytečnější než práce kohokoliv jiného kdo zajišťuje každodenní potřeby občanů. Za většího hrdinu pavažuji elektrikáře, který slouží ve dne v noci abychom my měli čím svítit, nebo pekaře, který vstane ráno ve tři, aby ostatní měli v sedm čerstvé rohlíky. Smrt z nikoho hrdinu nedělá. Já unikl jen o vlásek smrti při své práci a nepovažuji se za hrdinu, když riskuji za jiné, protože tu práci jsem si sám vybral a jsem za ní placen i s ohledem na to riziko. Vojáci jsou na tom stejně, jen s tím rozdílem, že oni jsou ochotni zabíjet aniž by sami věděli proč. Někteří i proto do armády jdou. A takoví si rozhodně nezaslouží žádnou úctu.

No já vycházím ze své komfortní zóny vždy když v těchto vedrech vylezu ven a za hrdinu se nepovažuju. Důchodci, kteří vylezou v těchto dnech ven dokonce vědomě nasazují život a za hrdiny by je označil málokdo. A pokud bych uznal vaše tvrzení, že všichni vojáci jsou hrdinové, budiž. Ale označeni za hrdiny byli pouze tito tři a to jen proto, že byli zabiti. A nebyli zabiti při hrdinském výkonu, byli zabiti stejně jako mnoho jiných lidí při teroristických útocích.

Nechci rozhodně nijak shazovat to co dělají, je to rozhodně obdivuhodné, ale na druhou stranu si myslím, že když tyto vojáky označíme za hrdiny, trochu ten pojem degradujeme, což je nefér vůči lidem, kteří si toto označení vydobyli nějakým opravdu hrdinským skutkem, ne jenom svou smrtí.

Dášo, děkuju. Napsalas to skvěle. Je to pro mě moc citlivé téma, můj bratr byl na mise vysílán. Nikdo si neumí představit, co my, co na ty vojáky doma čekáme, prožíváme. Je mi nesmírně líto všech zúčastněných, kteří momentálně cítí strašlivou bolest ze ztráty a současně vidí články, které ty jejich blízké tak devalvují. Tobě karma.

děkuji, Kači. Já spoustu těch kluků učila nebo s nimi pracovala, hodně z nich jsem i poznala včetně jejich blízkých, takže vím, o čem mluvíš. Je to, jako by mi šlapali po rodině. Tak i proto.

Daso, karma. Zpochybnovani hrdinstvi nasich padlych vojaku vnimam jako nesmyslny populizmus a prihrivani pochybne politicke polivcicky.

Máte hezké články na téma Afghánistán, to se musí nechat. Je pravda, že na blogu IDnes už jich je neúměrné množství.

Kdo je ten pravý hrdina? Jde o to, že každý bloger a diskutér má své individuální požadavky na určení hrdiny, podobně jako měl profesor Zimbard. Z tohoto pohledu budou padlí vojáci pro určitou skupinu lidí hrdinové a pro určitou skupinu lidí nikoli. Pro někoho je hrdina Zeman s Babišem a pro druhé nikoli. V Afghánistánu každý den zemře něčí syn a není stavěn na piedestal slávy. Takže proč z toho dělat drama, jako se děje v novinách a na blogu IDnes? Z tohoto pohledu jsou všechny oslavné písně o hrdinství obyčejné pozérství.

Pro mě jsou například hrdinkami dvě dívky, které sice řídily pražské metro v rozporu s vnitřními předpisy a svým jednáním dostali do potíží řidiče. On je sice pustil dobrovolně, ale nevyhýbají se zodpovědnosti za vzniklý problém. Postavily se mu čelem. Hrdinství nevidím v řízení cizí soupravy, ale ve vystoupení z anonymity a ve veřejné omluvě za problém, který svým jednáním vytvořily.

Spíš, než o hrdinství by se mělo diskutovat o legitimitě války v Afghánistánu, která klesá každým započatým rokem a nekončí.

No tak nevim ... predevsim hlavnim vinikem je ridic soupravy a pokladat prazdne gesto za hrdinstvi ....? Devuchy dobre vedi, ze jim nic nehrozi.

Máš pravdu, Dášo. Ten pokus se už nikdy nemůže z etických důvodů opakovat (to jen tak na okraj) a přesto byl svým způsobem průlomový.

Stejně jako odvážný postoj studentky - pozdější ženy prof. Zimbarda.

Ti vojáci byli hrdinové, ať si každý mele svou (pan Košťál i bloger roku Láďa Větvička), ti, co povykují od obrazovek kompů či o tom meditují v hospodě nad pivem, vědí celkem kulové.

děkuji, Tomáši, já připouštím, že se mě to, podobně jako Pavla Vrbu, dotýká více než ostatní, spoustu z nich jsem učila a spoustu z nich právě proto, aby se na misích a základnách domluvili. Ten despekt, velké části veřejnosti vlastní, je absolutně nezasloužený.

Vaše články na toto téma považuji za nejlepší. Nesnažíte se lacině honit karmu a čtenost a Vaše argumenty mají logiku a pokládáte je bez emocí fakty. Pro mě jste v tomto ohledu nejlepší bloger. Moc Vám děkuji

děkuji, pane Šiku, Vaše pochvaly i karma pro mne moc znamenají.

Ve svých úvahách jste opomněla zmínit jednu (mužskou) vlastnost, a to je touha po dobrodružství. To je vlastnost hlavně těch mužů, co vstupují do cizineckých armád, kde nasazují život za cizí zájmy, Podle mne jsou to ti, co rádi riskují, ti, co s oblibou provozují adrenalinové sporty, co mají rádi hazard, Naše vojáky, sloužící v armádách NATO (v Afghánistanu) mezi ně nepočítám, ti tam byli vysláni, plnili si svou povinnost , a při tom přišli nešťastnou náhodou o život. I oni to tak chápou... Hrdina je pro mne především člověk, který za nasazení vlastního života vynesl dítě z hořícího domu, postavil se přesile těch, co napadli bezbranného člověka, ten, kdo daroval vlastní ledvinu umírajícímu člověku.

Naši vojáci v Afghánistánu by si podle mne zasloužili vyznamenání za statečnost... Jsou opravdu stateční, odešli do prostředí, kde jim hrozí skutečné nebezpečí, kde jim jde doslova o život.