Myslím že zásadní problém je v první větě pana Metelky v příspěvku pode mnou.

Mne to velmi překvapuje. Neznám blíže nikoho kdo by vlastnil asistenčního psa, nicméně jsem měla za to že existují nějaké zkoušky - podobně jako třeba u loveckých psů.

Sama mám psa který mi přijde jako by měl ADHD sám, ale s tím jsem si ho (po radě veterináře ať ho vrátím) nechala a podle toho se k němu chovám.

Smutné je že co se týká psů, je na ně pohlíženo z hlediska zákona jako na věc.

Pro někoho jsou jako člen rodiny, pro někoho zbraň, pro někoho předmět zisku.

Ale hlavně jsou to myslící a cítící tvorové a na tom by asi měla stát naše legislativa.

Ano, u nás neexistuje nezávislý systém kontroly asistenčních psů z hlediska kvality práce a bezpečnosti (pro klienta, pro okolí, pro psa samotného). Státní orgány to řeší tak, že spoléhají na mezinárodní organizace (Assistance Dogs Europe), které mají vlastní standardy. Paradoxem ovšem je, že tato organizace je členem Assistance Dogs Europe, ale další, které cvičí kvalitněji, členy často nejsou. Ale standardy Assistance Dogs Europe dodržují lépe než tato problémová organizace. Ono i komisaře ADEu lze docela dobře "oblbnout", když organizaci šéfuje dobrý manipulátor. Domnívám se ale, že pokud by se o případu těch pokousaných dětí dověděli v ADEu (muselo by to ale být důkladně a objektivně doloženo), ta organizace by měla s dalším členstvím problém.

U nás není nikdo, kdo by oficiálně kontroloval kvalitu asistenčních psů. Myslím ze všech hledisek - poslušnost, bezpečnost (klienta, psa i okolí), kvalita asistenční práce. Něco spadá pod kynologii, něco pod sociální práci. Ale i to, co by bylo možné dát pod kynologii, je velmi specifické a od "klasické" kynologie se liší ve spoustě věcí už ve výcviku. Kynolog s klasickým kynologickým myšlením třeba vycvičí asistenčního psa, ale ten pak může mít problém brát slabšího jedince (klienta) jako svého šéfa. Se všemi důsledky. Proto to nepatří do klasické kynologie, proto se v dobrých organizacích vybírají psi především s PP (vrozené vlastnosti), z vrhu se vybírá třeba jen jedno nejnadanější štěně (ostatní se prodají jako běžní "psi domácí"), to štěně jde do skoro roční výchovy k dobrovolníkovi (ta výchova je speciální, cílená na určité věci, organizace má celou dobu štěně alespoň nepřímo pod kontrolou, jednou za čas si štěně ale osobně přezkoušejí). Alespoň tak by to mělo být. Oproti tomu kříženec z útulku, neznámého původu s neznámou historií může být riziko. Už proto, že není naučen, že musí respektovat i slabšího (klienta) jako svého šéfa. Naopak tito psi často žili v prostředí, kde rozhoduje "právo silnějšího". A to klient rozhodně není. Mohou tam ale být i nějaké nepříjemné zážitky z minulosti, o kterých ani cvičitel neví, a které mohou v určité situaci spustit neadekvátní reakci psa. Stačí, aby ho třeba jako štěně týraly děti. Pes pak může být s dospělými OK, ale některé dětské projevy v něm mohou nastartovat chybnou reakci. Ale nikdo z cvičitelů neví, jestli tam nějaké takové riziko je nebo kde je. Možná něco takového bylo i za tím pokousáním dítěte. Této organizaci už se to prý jednou stalo, je to ale snad nějakých 10-15 let. Jejich asistenční rotvajlerka prý cvakla zubama nějakého pána jen proto, že před ní nějak zamával rukama. U poctivě vychovaného a vycvičeného asisťáka se něco takového stát prostě nesmí. A v jiných organizacích se to ani neděje.

děkuji, pane Metelko, za vyčerpávající odpověď. Nevím, zda jste četl můj první blog s touto tématikou, ale není to skutečně poprvé. Tato Dáša kousla před chlapečkem mé kamarádky ještě chlapečka-autistu, paradoxně při setkání rodin s asistenčními psy této společnosti. Když to panička Dáši hlásila organizaci, paní D jí prý stroze odpověděla, že je to jejich chyba, že asistenční psi nesmí být vedle sebe (lež, jiná organizace, od níž má jiná moje kamarádka retrívra Maxe, organizuje podobné akce, dokonce pobyty, kde psi běžně leží vedle sebe, když si jejich páníčci hrají) a že není divu, protože pes toho chlapečka-autisty je "problémový". Matka toho chlapce kousnutí nehlásila a neřeší, protože se velice bojí, že by o psa přišla. Mne zarazila i skutečnost, že si paní D je vědoma, že umístila k chlapci-autistovi problémového psa. Mně takový přísup připadá nehorázný a trestuhodný.

Tak proto jsem včera nestihnutý článek už dopoledne nenašla... Ale pes z útulku jako asistenční, to přijde divné i mně.

ano a takovýchhle "podivností" je kolem té společnosti spousta, Klári

Opět parádní článek. Pro možné přiblížení, o kterou společnost jde, položím otázku - má tu "pomoc" v názvu česky nebo anglicky?

Anglicky, v minulém článku to před vynucenou úpravou bylo.

Jsem velmi překvapená. Pokud nemůžete zde uvést, o jakou organizaci se jedná, je na místě oslovit Černé ovce nebo podobný projekt a nechat příslušnou organizaci prošetřit

pracuji na tom, paní Pavlíková.