S myšlenkou souhlasím, ale jinak na mě až moc zbytečných slov a vysvětlování, které to sdělení oslabuje. S blbcem se setkáte kdykoliv, ať kojíte nebo děláte něco jiného. Je zbytečné to rozmazávat, normální matka a exhibicionistka je rozdíl, a kdo to nevidí, tomu to prostě nevysvětlíte. Jinak zdravím, taky mám tři děti dvou generací, tak popsat jsem to ještě neslyšela, ale zní to moc hezky :-)

Dávám karmu.Moc hezky jste to napsala.Tak si říkám kam to spějeme.Odhalené ženy s výstřihem k pupku tolerujeme a kojící maminu ne?Kdyby jí to dítě řvalo jak tur tak jí odsoudí.Nakojí ho na veřejnosti,odsudí ji také.Vždytˇje víc zahalená,jak ta s tím výstřihem.

děkuji... přesně tak jsem to myslela. Samozřejmě, všeho moc škodí, zvláště je-li to presentováno s militantním důrazem.

Osobně si myslím, že by laktační liga místo demonstrativního kojení na veřejnosti měla spíše usilovat o to, aby byl všude dostupný koutek k tomu určený, kde lze bez problémů a snad i příjemně nakojit. Pravděpodobně je to z velké části úkol pro architekty, stavaře popřípadě charakter norem atd.

Skoro se mi zdá, že jakmile se mnohá žena stane matkou, začne vést jakousi svatou válku, v níž je matce dovoleno vše. A kdokoliv, kdo by se opovážil ji jakkoliv usměrnit, bude veřejně odsouzen, protože je to přeci matka. To samozřejmě je a ani já nebudu její roli snižovat, na druhou stranu lidí je na světě jako smetí a globálně spíše budeme bojovat s přelidněním planety než nedostatkem nových jedinců.

Za mě tedy říkám diskrétní kojení na veřejnosti ano, exhibicionismus ne. Prsa žen jsou v naší kultuře zahalená a zatím asi nenastal důvod uvedené měnit. Věřím, že při troše snahy lze kojení kdekoliv zvládnout s rozumem a decentně. A jak už jsem napsal v úvodu, bojoval bych za široce dostupné koutky sloužící o péči o miminka.

naprosto s Vámi souhlasím. Byla jsem v úžasu, když jsem mohla synka v klidu nakojit a přebalit v tomu upravených místnůstkách v některých nákupních centrech

Ak by som tvrdil, že odsudzovaním kojenia na vrejnosti, sa vraciame do stredoveku, tak by som stredovekým ľuďom krivdil...

Je to složité jako všechno v životě a nejdůležitější je najít nějaký kompromis. Teď se to zrovna vyhrotilo, protože nějaká žena se domnívala, že má právo na cokoliv, protože je matka a kdo je víc. To rozhodně není dobrá cesta a lidé se rozdělili na dva tábory, jedni se dušují, že by matce nezakázali kojení na veřejnosti, aby si jaksi nezadali, druzí jsou proti tomu, protože jim to prostě není příjemné. Faktem je, že pro každého z nás je matka nejvíc (tedy kromě pana Zdechovského ), na druhou stranu, by se taková matka podle toho měla chovat, protože příklady táhnou a když nás matka naučí, že může úplně všude a úplně všechno, tak to pro nás bude cesta do pekel. Ale nakonec uvidíme, co přinesou dny příští, jestli ti stejní obhájci kojení na veřejnosti, protože krása, přirozenost a tak vůbec jsou báječné, budou stejně odhodlaně přihlížet porodu, který je také přirozený.

Fakt jsi při kojení pila kávu? Mě varovali, že když děti nespí, po kojení s kávou budou jak naspídovaní. Ale pro Tebe karma, protože konečně o kojení píše někdo, kdo ho skutečně zažil, doteď se k němu vyjadřovali jen chlapi, kteří vůbec netuší, o čem je řeč.

Ale to je přece nádhera zahlédnout kojící ženu.

Je to o toleranci. Mne to nepohoršuje, ale obávám se, že dobrá věc - tedy jakási výzva k toleranci kojící matky - bude plánovanou akcí zcela zdiskreditována a vybudí nesmyslné vášně.

Karma za článek.

Karmuji a díky moc za podobný článek

Jednou jsem byl na večerní mši svaté na Svaté Hoře. Přítomna byla i maminka možná s pěti stupínky svých dětí a kojencem v náručí. Vypadali dost chudobně. Moje fantazie si vymyslela jejich příběh, ale věnoval jsem se mešní oběti. Jako cizokrajný člověk jsem si chtěl prohlédnout ambity Svaté Hory než se zcela setmí. Procházel jsem se ambity a hle na schodech z druhé strany, než se sloužila mše svatá, seděla tato maminka kojící své děťátko. Samozřejmě. Nenuceně. Chápal jsem je a modlil jsem se za ně.

Normální věci berme vždy normálně!

Už je to nějaký rok, kdy si v autobusu Ikea na Černém Mostě ke mně přisedla mladá muslimka v hidžábu vínové barvy, která cestovala v doprovodu maminky a s kočárkem s asi půlročním děťátkem. To občas zaplakalo, muslimka ho konejšila... Teprve, když jsem si všimla, že na dítě mluví, ale nedívá se na něj, došlo mi, že je nevidomá a pochopila jsem i tu nezvyklou barvu jejího oděvu.

Dítě křičelo čím dál víc, a tak starší z žen ho vzala z kočárku a během vteřiny už bylo u maminky pod šaty... a ona ho kojila uprostřed narvaného autobusu.

Jako mávnutím čarovného proutku se změnila i nervózní atmosféra v přecpaném autobusu; lidé se ztišili, skoro jako by zjihli... Dodnes jsem na ten zážitek nezapomněla.