když ten náš haf haf nás po sedmnácti letech opustil, byl jsem několik měsíců hodně smutný...

Horste, děkuji. Já se z toho, myslím, budu babrat hodně dlouho. Víš, v době, kdy jsem byla s dětmi sama, byl mi přítelem, parťákem na cestách, ochráncem.

Soucítím s Vámi, protože vím, co je to ztráta milovaného zvířecího přítele. Sám jsem se s podobnou situací, která se udála před 8 roky, vyrovnával více než rok a doteď, když na poslední chvíle mého milovaného a neskutečně milujícího kamaráda pomyslím, cítím obrovský smutek a žal.

Držte se - a nic si nevyčítejte (i když vím, že je to hodně těžké).

Vám samozřejmě karma, i když velice smutná.

děkuji za překrásné vyznání, Pavle. Snad i já se srovnám. Zatím je to hrozně živé. Na jednu stranu mu hrozně přeju, že už ho nic nebolí, že se netrápí tím, že nic nevidí a neslyší, ale ... Děkuji

Smutná karma

děkuji

Dáši, to je mi moc líto. Odešel člen rodiny.

to ti povím, Šári. Děkuji.

Dášo, prozivame teď něco podobnýho ses Stellou. A tak jsme rozhodli zůstat celý prázdniny spolu, nikam nejet, prostě jen tak bejt společně doma. A uvidíme... Napsala jsi to krásně.

Marku, vědět to... víš, my jsme takhle zůstávali skoro každé prázdniny. V zimě jsme Samíka uzdravili z nějakých střevních potíží a od té doby vypadal zdravě.... Až do toho týdne před odletem....Držte se a Stele podrbání za ouškama.

To poznáte sami, až to přijde...

Moc krásně napsáno.

děkuji

Smutné ale krásné rozloučení!

Heli

Dobrý lék je nové štěně. Ale jestli a kdy, to musí člověk poznat sám...

Teď asi ne. a) chceme s nejmladším synkem cestovat a velký pes je přeci jen trochu brzda a pro mnohé nabídky hlídání domu zábrana a b) od sprna budu babička, tak i děti budou rády, že budu volnější. My jsme si k Samíkovi pořídili (a je fakt, že jsme ho asi o pár let omladili) fenečku jrt, Sindy, takže bez pejska nejsme, ale věřím, že za pár let si nějaké to zrzavé chlupaté štěstí pořídíme. Až budou vnoučátka starší a ocení ho jako parťáka při hře. Myslím, že v kombinaci s babičkou-učitelkou (prázdniny) by to mohlo být prima :-)

Nevyčítejte si to. Měl s Vámi krásný život. Já jsem zažil něco podobného už třikrát a ve dvou případech nevím a nikdy nebudu vědět, jestli jsem se k tomu poslednímu kroku nerozhodl příliš brzy nebo příliš pozdě. Ale vždycky jsem měl pocit, že jsem jim nestihl dostatačně vrátit to, co dříve udělali oni pro nás. Ale podstatné je, že byl s Vámi rád a měl se dobře...

On mi nejstarší syn-lékař (i po konzultaci s operujícím veterinářem) řekl, že tady nebyla žádná dobrá volba. Že, kdybychom ho za Duhový most doprovodili před odjezdem na dovolenou, vyčítala bych si celý život, že jsem mu, kvůli své klidné dovolené a pocitu, že jsem ho mohla vyprovodit, neposkytla šanci. A, že ten vetrinář, by neoperoval, pokud by tam neviděl šanci alespoň 50na 50 (což prý viděl i větší a je fakt, že nám před očima ten týden pookříval). Takhle, když jsem mu tu šanci poskytla, prostě se naplnilo to riziko, že to nedá. Nastaly komplikace, které na té veterině takhle relativně dlouho po operaci už nečekali. A, přes veškerou rehydrataci a jinou pomoc postupně odešel. ... Moc děkuji za slova útěchy