Omlouvám se Angelině Jolie a apeluji : „Život stojí za prsa a dělohu!"

Uznávám, že jsem se (nejen včera) hluboce mýlila. Nezmapovala jsem si dostatečně současný stav a potažmo možnosti našeho zdravotnictví, nepročetla dost statistik a nechala jsem promluvit negativní emoce. Ráda bych se omluvila Angelině za znevážení jejího poselství. Zapomněla jsem totiž, že většina  z nás si zkrátka musíme sáhnout na rozpálenou plotnu (či být přímo u někoho, kdo po sáhnutí na ní trpí), abychom se o tom, jak se popálení vyhnout, hluboce zamysleli a učinili –třeba i osudové- rozhodnutí a diametrálně změnili své počínání i myšleni.

Včera jsem sledovala diskusní příspěvky pod mým blogem a ohnivě jsme diskutovali s manželem. A oba jsme se zabývali vyhledáváním důkazních materiálů, každý pro své argumenty. Přiznávám, chtěla jsem vidět, jak moc se za 2 roky zvýšila snaha žen  –nejen českých- předejít onemocnění „ženskou rakovinou“, chtěla jsem vidět čísla.

Upřímně, buď jsme špatně hledali, nebo taková JEŠTĚ nejsou nebo zkrátka nedošlo k faktickému navýšení počtu žen, které by po vzoru Angeliny alespoň došly častěji na screeningová vyšetření, v případě rodinného genetického zatížení na BRCA testy a které by, po vzoru AJ, podstoupily preventivně „šetrné“ vyjmutí prsní  tkáně, ablaci jednoho či obou ňader či hysterektomii. Samozřejmě s podpůrnou substituční léčbou.

Ale nedošlo mi, že i kdyby AJ zachránila JEDINOU matku, sestru, dceru, je to více než dost! A to mě nutí k hlubokému zamyšlení a omluvě. Omluvě Angelině, ale i  omluvě ženám, které onemocnění prodělaly či prodělávají a pozůstalým těch žen, které onemocnění nepřežily. Tedy všem, kterým jsem svými blogy nasypala sůl do ran.

Zároveň mě to ale nutí i ke snaze vykřičet na všechny, i ty budoucí ženy : „ Prosím Vás, nezanedbávejte PREVENTIVNÍ VYŠETŘENÍ, nelitujte peněz a pokud znejistíte, zaplaťte si je (=nečekejte na 45. rok, od kterého máte mamograf  hrazen pojišťovnou). Vy, které máte genetické zatížení, upalujte na BRCA testy.  Tady prosím, nepodlehněte nabídkám šarlatánů a nerenomovaných pracovišť, nešetřete. Jde- doslova- o život. A co hůře, jde o život Váš!!!

Vás, které zjistíte děsivou diagnózu, prosím, NEVÁHEJTE! Prsa a děloha  z nás ženy nedělají. Je to naše duše, naše láska, naše něha ale i naše bojovnost a dalších milion věcí, pro co si nás naši partneři vybrali, proč se rozhodli zestárnout vedle nás a proč nás milují naše děti.

Já vím, namítnete, že se mi to kecá, když jsem zdravá, mám skvělého manžela a milující děti. Nekecá. Taky jsem před podobným rozhodnutím stála a kdyby- nedej Bože- na ně muselo dojít tehdy i teď znovu, rozhodla bych se stejně. Stejně jako teď AJ, tenkrát jako Dáša.

Vy, které jste děti nestihly mít, hrozně moc a moc je mi to líto, ale věřte, až se uzdravíte a zotavíte, pakliže Vám bylo onemocnění diagnostikováno včas, je tolik bez rodiny vyrůstajících dětských dušiček, které budou vděčny za Váš čas, náruč, lásku a pozornost.

Pokud se obáváte ztráty partnera, pak vězte, že takový člověk, který by Vás v tak těžkou dobu opustil, si označení partner nezaslouží a nezaslouží si ani Vás, Vaši lásku, Váš čas.

Pokud váháte kvůli materiálnímu zabezpečení, jsem přesvědčená, že „ráno moudřejší večera“ a jakmile se uzdravíte a začnete se radovat ze života s Vašimi blízkými, určitě Vás napadne něco, co Vám vrátí sebevědomí, víru ve vlastní schopnosti. A odtud je jen krůček k tomu, abyste se byla schopna nějakým způsobem realizovat.

Je přeci tolik možností, tolik zážitků a tolik lidí, pro které stojí za to žít a za svůj život bojovat!

P.S. Promiň, lásko!