Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mých 50 odstínů šedi

14. 10. 2016 9:00:00
Předem se omlouvám, že nenaplním lechtivá očekávání čtenářek a čtenářů těšících se na pikantnosti z naší ložnice. Nemusíte se ani strachovat, že by mi zrak zhoršoval zákal. Dokonce ani nejde o depresi, halící vše do šedivého hávu.

Opak je pravdou. Jde o MINIMÁLNĚ padesát odstínů šedi, které mě s nástupem podzimu čím dál tím dříve obklopují během mých podvečerních výběhů.

Já totiž opět běhám. Ještě přesněji, my běháme i s panem Stárkem. Naštěstí ale běháme každý zvlášť. Naštěstí proto, že míra naší zdatnosti, zkušenosti a potažmo výkonnosti je jinde a tudíž si běháme každý zvlášť. Tedy ono by to ani jinak nešlo s ohledem na nutnost hlídat naše batole, ale zjišťuji, že i kdyby to šlo, nechtěla bych to. Běh je totiž, alespoň pro mne, záležitostí soukromá, ba přímo intimní. Jen já, respektive moje tělo poskytující endorfiny mému mozku a trať a vše na ní. Jen já a můj vnitřní boj mezi mými možnostmi a ambicemi. Jen já a čím dál tím chladnější vzduch, mokřejší trať a příroda. Jen já a lidé běhající, procházející se i ti venčící své mazlíčky. Jen já a zvěř křižující mou trasu přede mnou. Ještě jsem nepřišla na to, zda mi tím zvířátka prokazují čest jako „už jsi naše kámoška“ anebo hluboké opovržení „něco tak pomalu se pohybující a funící nás nemůže ohrozit“. No s ohledem na to, že jim zpravidla vidím záda, bych to viděla spíše na to druhé, ale i tak je to prima.

Vzhledem ke svým fyzickým omezením (no prostě mám nadváhu, roky a pár zdravotních indispozic) běhám pomalu a opatrně. Běhám opatrně, vnímám své tělo a okolí. Běhám pomalu, pozvolna si troufám dále a do kopečků. Nedávno bouřka vyvrátila strom, a tak se moje trať, cesta kolem rybníka, ze dne na den změnila v překážkovou.

Užívám si každého výběhu. Doslova na vlastní kůži vnímám všechny typy počasí i jeho vrtochů, baví mě sledovat koloběh života flory a fauny v „mém rajónu“.

Vlastně, jsem si dost jistá, že tak jako v knize se stejným názvem, jde o vášeň. Možná namítnete, a budete mít pravdu, že jde i o určitou dávku masochismu. Tenhle typ vášně často provází bolest a vlastně i radost z bolesti. Dochází i na závislost. Jakmile se zakousnete, chcete pořád víc a častěji. A nedáte pokoj, dokud svou dávku nedostanete. A když jí nedostanete, jste nepříjemní. Primárně na sebe, ale i na okolí.

Nejvyšší dávku nadšení, ba přímo extáze pociťuji, když se, s téměř desítkou kilometrů v nohách, blížím k cíli. Tou dobou se pestrá paleta, předtím sluncem prozářených, podzimních barev, postupně mění ve stejně širokou škálu odstínů šedi. Vidím šedou veselou i smutnou, světélkující i temnou, plyšově teplou i mrazivě ledovou, mazlivou i strašidelnou. A dokonce, jak se kombinuje s pohybem mým i listí na stromech, přechází jedna ve druhou.

Skoro se mi ani nechce zapnout světlo. To abych to kouzlo, kombinované trochu se strachem, nezrušila.

Už se těším, až zase zítra vyběhnu a užiju si svých padesát odstínů šedi.

Autor: Dáša Stárková | pátek 14.10.2016 9:00 | karma článku: 16.95 | přečteno: 648x

Další články blogera

Dáša Stárková

Až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?

Mám laskavou, ale důslednou výchovu svých rodičů. Proto i já učím své děti, že „čím jsi starší, tím více můžeš, ale i musíš“, „až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?“ a "za každý čin a každé rozhodnutí je třeba nést odpovědnost.

12.11.2017 v 12:44 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 528 | Diskuse

Dáša Stárková

Pro pana Jaroslava Staníka zákony ČR neplatí?

Začínám se obávat, že kdo se v naší zemi dostane do parlamentu, dokonce i tajemník poslance, může prohlašovat či konat, co se mu zlíbí a všechny jeho činy a řeči zůstanou nepotrestány. Přiznám se, hlava mi to nebere.

12.11.2017 v 8:24 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 784 | Diskuse

Dáša Stárková

Mé zamyšlení nad rozhodnutím Jiřího Pomeje

Nesleduji jen bulvár, ale ani nežiji v bublině, a tak se i ke mně dostalo rozhodnutí p.Pomeje po zjištění, že jeho nemoc nebyla zpacifikována ozařováním. Rozhodnutí raději nic dál neřešit a zemřít v ústraní, aby neobtěžoval.

9.11.2017 v 20:28 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 1956 | Diskuse

Dáša Stárková

Jedni ho bili, druzí tomu nečinně přihlíželi. Měli jen strach či, nedej Bože, souhlasili?

Dnes mě šokoval článek o rasistickém projevu fanoušků Sigmy Olomouc. Více než akt rasismu mne zarazilo, že se o pomoc musel zbitý postarat sám. Spolucestující nečinně přihlíželi. To jsou ty „naše tradice“? Takto si je hájíme?

9.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 21.51 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 491 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 16.95 | Přečteno: 349 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 509 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 18.77 Průměrná čtenost 1263
Jsem máma 3 dětí na MD. Chci psát o všem, co mne zaujme k zamyšlení, potěší, rozesmutní. Jsem učitelka, ale ráda studuju. Miluji a ctím svého muže, vzhlížím ke svým dětem a tolik, tolik se od nich a pro ně učím.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.