Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ach to mytí oken. Rodinné etudy.

4. 12. 2016 13:27:51
Blíží se Vánoce a pocit nás, praštěných hospodyněk, že Ježíšek nepřijde, když nebude doma naklizeno, načančáno a voňavo. Tak jsem se pustila do mytí oken a nedbala, že jsem po nemoci a braní antibiotik. Zákonitě přišla migréna.

Nebudu vás zdržovat podrobnostmi, koneckonců byl to ten stupeň migrény, při které ještě zabírají pilulky, kdy se nemusím uložit do horizontální polohy na ztemnělou samotku a bát se závanu vzduchu i náznaku pohybu, abych nebudila permoníčky s těmi děsně ostrými kladívečky, se kterými se prokousávají mou mozkovou hmotou s kadencí a přesností zubařské vrtačky.

Jen jsem se tedy usadila, snažila se nevnímat, jak mi vlnění šedé kůry mozkové způsobuje mořskou nemoc, poslouchala žvatlání synka a snila jsem či vzpomínala na to, jak mytí oken (nejen to předvánoční) v naší rodině přinášelo okamžiky málem tragické, tragikomické, komické a osudové.

Maminka

Snad nejděsivější případ v naší rodinné historii. Vyrůstala jsem v bytě, kde byly vysokánské místnosti a potažmo i okna. Ta byla poctivá, špaletová, dvojatá, s vrchním okýnkem, tak zvanou ventilačkou. Moje maminka je hospodyně každým coulem. Kam mi paměť sahá, vždy vytvářela čisťounko a útulno. Maminka vládne uměním vyrobit z prdu kuličku a ještě ji načančat tak, že ztělesňuje domov. Když mi bylo 6 a půl, přišel na svět, na začátku prázdnin, bráška a rodiče mě odvezli k babičce. Prý jen na týden či dva, aby toho maminka neměla tolik. Ve skutečnosti jsem tam pobyla déle. Až po letech jsem se dověděla, proč. Maminka se totiž, asi 2 týdny po návratu z porodnice, rozhodla, že umyje okna.

Snad byla ještě zesláblá po porodu, snad dostala závrať, snad jí zasvítilo sluníčko do očí, snad bylo po letním dešti či se malý bráška zavrtěl v povijanu a maminka ztratila koncentraci a rovnováhu. Zkrátka něco se stalo a mamince se smekla noha a propadla ven z okna.

Zůstala viset na parapetu ve třetím patře. Dole betonem vylitý dvorek s klepadlem (tedy ne že by to při té výšce hrálo nějakou roli), daleko široko nikdo známý, tatínek v práci, já v Praze, na posteli v pokoji budící se miminko.

Záhy si jí všimli řemeslníci z nedaleké stavby. Jednoho poslali telefonovat pro pomoc a ostatní popadli slamníky ze svých postelí v maringotce a začali je klást na sebe pod okno a svazovat svoje haleny. Dva se rozběhli po bytech a snažili se vyrazit dveře tam, kde tušili, že maminka je. Ti dole na ní křičeli, aby se zkusila vytáhnout, ale pokud to nezvládne, ať vydrží, že už je pomoc na cestě. Mamince ubývaly síly, už to vypadalo, že z nás budou sirotci. V tom ale bráška zaplakal a mamince došlo, že když spadne, syneček se nikoho nedopláče, zůstane hladové a bez pomoci. Zkrátka pobrala veškeré síly a doslova se vyškrabala na hranu parapetu a po hlavě zapadla mezi okno a poodtažený psací stůl. Asi by zůstala v bezvědomí pod stolem, ale v tom se bráška naplno rozplakal a ona se zmátořila a doplazila se k němu. To už se řemeslníci zespoda s přivolanými policajti probourali do dveří a ošetřili jí, doslova, utrhané nehty. Maminka bohužel přišla o mléko, takže jí přivolaný lékař předepsal recept na sunar, kdosi pro něj doběhl do lékárny a uplakaného brášku nakrmili.

Tatinek

Můj tatinek není právě sportovní typ. Ač v mládí připomínal Roberta Redforda (oproti tomu maminka vypadala jako Audrey Hepburn), neoplýval ani svaly (koneckonců, to se tou dobou nenosilo) ani zručností. Co se týká pomoci domácnosti ve velkém bytě mého dětství, tatínek ovládal dokonale umění „neukazuj, že to umíš, jinak Ti to zůstane“. Kam mi paměť sahá, pamatuji si ho buď v práci, jak nakupoval (tatínek je velmi spořivý) anebo nad učebnicí cizího jazyka. Jednou se ale mamince přeci jen podařilo přemluvit ho, aby jí byl nápomocen při mytí našich obr oken. Maminka potřebovala, aby jí je rozšrouboval, aby je mohla umýt i zevnitř. A taky, aby přinesl ze sklepa štafle a umyl ventilačku, kam ona se při svých 150 + cosi centimetrech nedosáhla, zatímco on, téměr dvoumetrový, snadno. Dlužno podotknout, že se tatínek snažil (teď si uvědomuji, že to možná bylo po výše uvedené příhodě a on už nechtěl nechávat maminku samotnou), zkrátka užasle jsem sledovala nebývalou souhru rodičů při původně jen maminčině práci. O to užaslejší jsme všichni tři zůstali, když se to stalo. Jak se tatínek natahoval, asi povolil jiný šroubek, zkrátka ventilačka se vyklopila víc, než tatínek čekal. Její vnitřní část se jala padat a tatínek jí nestihl chytit. Naštěstí zůstal, doslova ztuhlý úlekem, s rukama vzpaženýma vzhůru, a tak ventilačkou, jak padala, propadl. Všichni jsme zůstali perplex. Tatínek, který až po chvilce upažil a začal se svlékat a kontrolovat, zda není pořezaný. Já s maminkou jsme ho i sebe zběžně prohlédly (střepy se rozlétly po celém pokoji) a pak běžely jedna pro smetáček s lopatkou a koš na velké střepy a druhá pro vysavač na ty malé. Až po hodné chvíli byl tatínek schopen odšroubovat torzo okna a slíbit, že sežene řemeslníka, který pohromu opraví. Koneckonců, byl prosinec a jednoduché okno příliš neizolovalo.

Ano, hádáte správně, pokud si myslíte, že tatínek už nikdy žádné okno nemyl. Místo toho maminka získala pomocnici, mne.

Babička s dědečkem

Jen z vyprávění vím, jak dědeček definitivně odradil babiččku od snahy zapojit ho do předvánočního shonu, mytí, čištění a čančání. Kdykoliv babička myla okna, stěžovala si dědečkovi, jak moc by bylo třeba vymalovat. Oba pracovali jako účetní na hospodě a oba kouřili, jak se říká, jako fabriky. Děda byl muž činu, a tak, po jednom takovém babiččinu brblání, došel do sklepa pro štafle, barvy, štětce a dokonce i tehdy moderní válečky. Když už se pro něco rozhodl, neustoupil ani o krok a načatou práci dokončil. V brzkých hodinách 24. prosince. Mimochodem, vůbec netuším, jak to moje drahá babička zvládla, ale když jsme celá rodina na Štěpána přišli, bylo nejen vymalováno a po vymalování uklizeno, ale i načančáno, navařeno a napečeno, takže se stoly prohýbaly pod spoustou dobrot. Tohle se opakovalo párkrát po sobě a babička pak myla okna pouze, když děda vyrazil na zahradu.

S radostí vzpomínám na okna, polepená výtvory dětí, která jsem se bála umýt, abych nic z té krásy nezničila. S nelibostí vzpomínají moje děti na mé mytí oken, když byly starší. Já jsem si totiž vždy pustila naplno svou oblíbenou hudbu. Mimochodem od té doby nesnášejí nedávno zesnulého Leonarda Cohena a seskupení Blackmore ́s night. Z těch novodobějších vzpomínek jsem okna myla večer předtím, než mě odvezli do nemocnice a my se týden strachovali, abychom nepřišli o naše miminko. A taky jsem je (se stěrkou na tyči) myla večer předtím, než synek nad ránem razantně ohlásil svůj příchod na svět.

Čím jsem starší, tím laxněji k mytí oken přistupuju. Dokonce jsem se přistihla , že mě těší sledovat našeho synka, jak vytváří další a další prstíčkové a pusinkové otisky na francouzských dveřích. Ne, že bych čas od času nevyskočila a neutřela je. Častěji si však řeknu, že teď je to zdánlivě nekonečný příběh, který však jednou skončí a mně se po něm pak bude ukrutánsky stýskat. A tak prostě odložím hadr a jdu malému raději číst říkánky či stavět s ním komín z kostek.

Ale ty Vánoce, ty jsem prostě musela. No uznejte, copak by k nám Ježíšek trefil ?

Ale vážně, příjemný adventní čas vám všem, ať u okna myjete anebo to nepovažujete za až tak důležité

Autor: Dáša Stárková | neděle 4.12.2016 13:27 | karma článku: 15.05 | přečteno: 347x

Další články blogera

Dáša Stárková

Až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?

Mám laskavou, ale důslednou výchovu svých rodičů. Proto i já učím své děti, že „čím jsi starší, tím více můžeš, ale i musíš“, „až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?“ a "za každý čin a každé rozhodnutí je třeba nést odpovědnost.

12.11.2017 v 12:44 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 528 | Diskuse

Dáša Stárková

Pro pana Jaroslava Staníka zákony ČR neplatí?

Začínám se obávat, že kdo se v naší zemi dostane do parlamentu, dokonce i tajemník poslance, může prohlašovat či konat, co se mu zlíbí a všechny jeho činy a řeči zůstanou nepotrestány. Přiznám se, hlava mi to nebere.

12.11.2017 v 8:24 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 784 | Diskuse

Dáša Stárková

Mé zamyšlení nad rozhodnutím Jiřího Pomeje

Nesleduji jen bulvár, ale ani nežiji v bublině, a tak se i ke mně dostalo rozhodnutí p.Pomeje po zjištění, že jeho nemoc nebyla zpacifikována ozařováním. Rozhodnutí raději nic dál neřešit a zemřít v ústraní, aby neobtěžoval.

9.11.2017 v 20:28 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 1956 | Diskuse

Dáša Stárková

Jedni ho bili, druzí tomu nečinně přihlíželi. Měli jen strach či, nedej Bože, souhlasili?

Dnes mě šokoval článek o rasistickém projevu fanoušků Sigmy Olomouc. Více než akt rasismu mne zarazilo, že se o pomoc musel zbitý postarat sám. Spolucestující nečinně přihlíželi. To jsou ty „naše tradice“? Takto si je hájíme?

9.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 21.51 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 494 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 16.95 | Přečteno: 351 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 515 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 18.77 Průměrná čtenost 1263
Jsem máma 3 dětí na MD. Chci psát o všem, co mne zaujme k zamyšlení, potěší, rozesmutní. Jsem učitelka, ale ráda studuju. Miluji a ctím svého muže, vzhlížím ke svým dětem a tolik, tolik se od nich a pro ně učím.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.