Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Maminka se polámala, kdopak nám jí opraví?

10. 03. 2017 11:44:47
Klasika. Dítě padá, rychlá otočka za ním. Jenže ouha, tělo rotuje, nohy ne. Ozve se křup. Ááůů! Ještě že jsem si (na víkend u rodičů) nevzala věci na běhání, proběhne mi, nesmyslně, hlavou. Je jasný, že jsem na čas doběhala.

Netuším, zda mě o rozum (snad jen dočasně) připravila bolest nebo mateřská, ale v uších mi zní o té peci, co spadla a jak se polámalo kolečko. Dochází mi, jak morbidní jsou naše prostonárodní písničky. Bojím bojím, že do mě někdo „dá 4 rány, a už bude hotovo“. Nebo vezme hoblík, pilku.

Na druhou stranu, kdyby mi nějaký pátý „foukl na bolístku, pohladil mě po čele“ a já mohla zvesela odskákat, to by bylo jupí.

Jednou se mi záda blokla tak, že jsem prostě neslezla z postele. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se po nějaké době probrala a v nohách postele stál můj doktor. Takový ten správný, skutečně praktický. (Takový ten „závodní praktický lékař“, který vám dopoledne provede kompletní prohlídku, s výjimkou gynekologické a zubní, a za dvě hodiny se s ním potkáte u oběda a povídáte si s ním o myslivosti). Po chvilce uvažování se slušně omluvil, natáhl do injekční stříkačky úlevný medikament a se slovy „tak tohle jsem vážně ještě nikdy nedělal“ za mnou vlezl do postele a ehm, provedl mi opich. Posílám pozdrav do nebíčka, Jiříku.

Tohle je o poznání lepší blokáda. Můžu chodit, v noci mi necuká v noze (tedy pokud se mi nezdá o běhání) a ráno z postele po pár pokusech.. nějak...vstanu. Bolest mi projíždí jako špízovací jehla celým tělem jen při pohybech neuvážených, prudkých, rychlých v těch nejzazších úvratích. A tak se pohybuju ála zpomalený film o napr... houserovi.

Jenže fungovat se musí. Domácnost se sama neuklidí, jídlo neuvaří, prádlo nevypere (a že ho po návštěvě u rodičů je), pes a kočky nepřestanou pelichat a prcek se sám neopatří. A těžko mu vysvětlíte, že na maminku se nevěší ani nehopsá. Manžel taky, chudák, není na klíček. Do práce musí a po návratu dělá, co může.

Sláva budiž diclofenacovým náplastem. Obdivuji ty, kteří z přesvědčení odmítají „patáky“, injekce a jiné úlevné prostředky. Pár let jsem to zkoušela a nikdy více.

Hned v pondělí se vetřu do ordinace rehabilitačního lékaře. Kroutí nade mnou hlavou, protože si ulevuju hlubokým předklonem, při němž si položím dlaně na zem. I tak mi provede odblokování, předepíše rehabilitace. Dodržuji doporučovaný klid (celou noc, pak už to nejde) a zahřívám. Po bytě chodím omotaná šálou, ale břišní tanečky ode mne vážně nečekejte.

Kamarádka mi posílá podporu na dálku a mně se vážně ulevuje. Neřeším, co pomáhá víc. Pomalinku si dovoluju víc a víc. Z hlavy doluju úlevné cviky, hlídám si nádech výdech.

Ono to půjde.

Včera už jsem očkem zavadila na svých nových běžeckých botičkách a přistihla jsem se, že přemýšlím, jak bych se do stávajícího počasí oblékla a jak to oblečení zkombinuju, aby mi ladilo. Tak už mi asi otrnuje...

Tu bolest přijímám s pokorou jako daň za zbrklost a přátelské pokárání. Je to takové připomenutí, že (nejen) během natřesené svaly je třeba také protáhnout a posílit. Že si musím pečovat o tělo jako komplex a že je dobré si vytvořit svalový korzet. Mimo jiné i proto, abych nedopadla jako ten princ se šroubečkem v pupíku.

https://www.youtube.com/watch?v=pcLd8Pj34W0

Autor: Dáša Stárková | pátek 10.3.2017 11:44 | karma článku: 14.05 | přečteno: 878x

Další články blogera

Dáša Stárková

Až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?

Mám laskavou, ale důslednou výchovu svých rodičů. Proto i já učím své děti, že „čím jsi starší, tím více můžeš, ale i musíš“, „až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?“ a "za každý čin a každé rozhodnutí je třeba nést odpovědnost.

12.11.2017 v 12:44 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 528 | Diskuse

Dáša Stárková

Pro pana Jaroslava Staníka zákony ČR neplatí?

Začínám se obávat, že kdo se v naší zemi dostane do parlamentu, dokonce i tajemník poslance, může prohlašovat či konat, co se mu zlíbí a všechny jeho činy a řeči zůstanou nepotrestány. Přiznám se, hlava mi to nebere.

12.11.2017 v 8:24 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 784 | Diskuse

Dáša Stárková

Mé zamyšlení nad rozhodnutím Jiřího Pomeje

Nesleduji jen bulvár, ale ani nežiji v bublině, a tak se i ke mně dostalo rozhodnutí p.Pomeje po zjištění, že jeho nemoc nebyla zpacifikována ozařováním. Rozhodnutí raději nic dál neřešit a zemřít v ústraní, aby neobtěžoval.

9.11.2017 v 20:28 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 1956 | Diskuse

Dáša Stárková

Jedni ho bili, druzí tomu nečinně přihlíželi. Měli jen strach či, nedej Bože, souhlasili?

Dnes mě šokoval článek o rasistickém projevu fanoušků Sigmy Olomouc. Více než akt rasismu mne zarazilo, že se o pomoc musel zbitý postarat sám. Spolucestující nečinně přihlíželi. To jsou ty „naše tradice“? Takto si je hájíme?

9.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 21.51 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 494 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 16.95 | Přečteno: 351 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 515 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 18.77 Průměrná čtenost 1263
Jsem máma 3 dětí na MD. Chci psát o všem, co mne zaujme k zamyšlení, potěší, rozesmutní. Jsem učitelka, ale ráda studuju. Miluji a ctím svého muže, vzhlížím ke svým dětem a tolik, tolik se od nich a pro ně učím.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.