Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divísek byl přijat do školky. Bez obstrukcí a sprosté šikany

4. 06. 2017 21:23:31
Tak nám vzali benjamínka do školky. Malinko smutním, že vše šíleně uteklo, ale taky už vím, že o tom je životaběh. Že přes veškerou snahu nemám doma šanci dát malému předškoláčkovi vše, co potřebuje a potřebovat bude.

Brzy mi končí rodičovská dovolená a našemu chlapečkovi budou 3 roky. Nové informace a dovednosti nasává jako houba a raketovým tempem opanovává území za územím. Najednou mu nestačí kroužky, hřiště ani návštěvy. Vydává se na čím dál tím vzdálenější výpravy a poznává další a další lidi. A když se dostane do hlídáčka či školičky, obdivně zírá na paní učitelky a pod jejich vedením dělá i to, co doma odmítá.

Školka. To slovo se u nás i mezi kamarádkami stejně starých dětí skloňuje už od ledna. Dost jsme se báli, jestli bude náš nejmladší přijat. Jednak pořád pilujeme nočníkování a mluvení a hlavně, narodil se pár hodin za hranou povinnosti školky ho letos přijmout.

Co vám budu povídat. Některé kamarádky neřešily nic jiného a „co uděláme, když...“ se stalo pravidelným tématem našich hovorů. I přes svůj životní fatalismus jsem strávila hromadu bezesných nocí při představách, co podnikneme.

Navíc jsem si troufale vybrala školičku, kde bych měla syna ráda. V centru města, nedaleko od autobusu a vlaku pro případ, že bychom museli povolat prarodiče či sourozence. A přitom se přenádhernou zahradou se spoustou zeleně, prolézaček a jiných vymožeností. A především pak i se skvělou reputací programu a přístupu personálu. A hned vedle stojí základní škola, kde bych také syna později ráda umístila. Ne, já si život neprogramuju, ale jen jsem si to tak nějak vypřála.

Pak jsme nahlédli na stránky města a zjistili, že město znovu ustanovilo spádové oblasti, kam měli jednotliví adepti spadat. Syn, k mému zklamání, spadal jinam. I přesto jsem, dle svého hesla „líná huba holé neštěstí, vyrobila složky (kopie rodného listu a vyplněná a lékařem potvrzená přihláška) dvě a k zápisu se vypravila na obě místa. Do té „správné“ školky a do té mé „vybrané“.

Ač všichni varovali před hotovou invazí maminek malých adeptů, nakonec jsem čekala asi 15 minut před přijetím k paní ředitelce „správné“ školky a 5 minut u té mé vychtěné.

Domluva byla krátká, jasná, příjemná. Oběma paním ředitelkám dodatečně děkuji za příjemné vystupování, nehraný zájem a pohodu, kterou vyzařovaly.

Nebudu vás, milí čtenáři, napínat. Do dvou týdnů mi volala paní ředitelka ze školky „správné“, že se s paní ředitelkou domluvily a že Divíska přepouští do školky mnou vybrané.

A co se mého názoru sprostou šikanu týká. Ač mám teď, ve druhé vlně, jedináčka a sama jsem učitelka, jsem přesvědčena, že synkovi školka prospěje. Jsem si hodně jista, že nejsem schopna současně dodržet režim a zajistit přísun adekvátní vědomostí a současně mu suplovat dětský kolektiv, natož pak cizí autoritu.

Zkrátka si myslím, že všechno má v životě svůj čas. O tom, že syn v kolektivu strádat nebude, mne přesvědčuje dnes i denně při různých kroužcích, při vycházkách na hřiště. Dokonce byl nedávno zařazen do opravdové třídy v opravdové školce. Nejen, že tam byl vysloveně spokojený, ale spolupracoval tam při aktivitách, tedy i těch, které mně doma bojkotuje. A naučil se spoustu užitečných dovedností. A víte, kdy plakal? Když jsem si pro něj přišla.

A tak si tak malinko smutním, že to tak hrozně rychle uteklo (myslím od dvou čárek na papírku doposud), ale zároveň se těším, co nám život s tím naším Divískem přinese.

Autor: Dáša Stárková | neděle 4.6.2017 21:23 | karma článku: 18.36 | přečteno: 740x

Další články blogera

Dáša Stárková

Až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?

Mám laskavou, ale důslednou výchovu svých rodičů. Proto i já učím své děti, že „čím jsi starší, tím více můžeš, ale i musíš“, „až ostatní skočí z mostu, skočíš taky?“ a "za každý čin a každé rozhodnutí je třeba nést odpovědnost.

12.11.2017 v 12:44 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 528 | Diskuse

Dáša Stárková

Pro pana Jaroslava Staníka zákony ČR neplatí?

Začínám se obávat, že kdo se v naší zemi dostane do parlamentu, dokonce i tajemník poslance, může prohlašovat či konat, co se mu zlíbí a všechny jeho činy a řeči zůstanou nepotrestány. Přiznám se, hlava mi to nebere.

12.11.2017 v 8:24 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 784 | Diskuse

Dáša Stárková

Mé zamyšlení nad rozhodnutím Jiřího Pomeje

Nesleduji jen bulvár, ale ani nežiji v bublině, a tak se i ke mně dostalo rozhodnutí p.Pomeje po zjištění, že jeho nemoc nebyla zpacifikována ozařováním. Rozhodnutí raději nic dál neřešit a zemřít v ústraní, aby neobtěžoval.

9.11.2017 v 20:28 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 1956 | Diskuse

Dáša Stárková

Jedni ho bili, druzí tomu nečinně přihlíželi. Měli jen strach či, nedej Bože, souhlasili?

Dnes mě šokoval článek o rasistickém projevu fanoušků Sigmy Olomouc. Více než akt rasismu mne zarazilo, že se o pomoc musel zbitý postarat sám. Spolucestující nečinně přihlíželi. To jsou ty „naše tradice“? Takto si je hájíme?

9.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 21.51 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 494 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 16.95 | Přečteno: 351 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 515 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 225 | Diskuse
Počet článků 206 Celková karma 18.77 Průměrná čtenost 1263
Jsem máma 3 dětí na MD. Chci psát o všem, co mne zaujme k zamyšlení, potěší, rozesmutní. Jsem učitelka, ale ráda studuju. Miluji a ctím svého muže, vzhlížím ke svým dětem a tolik, tolik se od nich a pro ně učím.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.