Náš národ má další téma k pohoršení. Burkiny, respektive jejich nositelky, dorazily do našich bazénů. Část národa je pohoršena, další zhnuseně řeší, zda se dámy před vstupem do bazénu sprchovaly a další lituje sebe či ony dámy.
Neměli bychom si ale zamést ve vlastních řadách? Opravdu se každý z oněch sudičů pokaždé před vstupem do bazénu svlékne, namydlí, osprchuje a potom teprve převlékne do plavek? Anebo výše zmíněné dámy odsuzuje (respektive usoudil, že ony tak neučinily), protože soudí dle sebe?
Že něco neznám či se mi nelíbí, přeci neznamená, že bychom to měli odsuzovat. Kolik jsem za svůj život shlédla dam, natřásajících se v plné, odpusťte expresívnost, špekaté a celulitické kráse v bikinách či nevhodném střihu plavek. Některé „to“ nosit umí a jejich kosmetické chyby snadno přehlédneme. U jiných se prostě díváme jinam. A pánové? Kolikrát jste shlédli mikro plavečky na maxi pánovi či kohokoliv modelu, který už poztrácel svou funkčnost, pružnost, fazonu, barvu, o vkusu ani nemluvě? Zažila jsem i odsudky bermud u pánů či tankin u žen.
Zkrátka si myslím, že kdybychom si nejprve každý zametl před vlastním prahem a ve vlastním svědomí, rozmysleli bychom si hodnotit jiné.
A argument, že tolerováním burek a burkin „souhlasíme s ponižováním žen“?
Nedávno jsme byli s dětmi v ZOO. Mimo jiné jsme míjeli několik mladých rodin, o jejichž vyznání nebylo pochyb právě díky oblečení matky. Zatímco otec a děti byli vyletnění tak, že splývali s davem, matka se lišila svým oblečením.
Jelikož jsem zažila (nejen ve svém životě) hodně zlého, mívám ve zvyku číst v očích a řeči těla lidí. Protože bych si, díky svému naturelu a původu, nikdy burku neoblékla (a asi bych ani neměla odvahu se lišit), mám tendenci sledovat, zda daná žena netrpí, zda její oči či tělo nevolá SOS. U žádné z oněch dam jsem tento dojem neměla. Jejich oči zářily, jejich ruce byly nezřídka hlazeny dětmi i manžely. Manželé galantně tlačili kočáry, nosili děti, v místě občerstvení podávali nápoj či jídlo přednostně matce svých dětí.
Usoudila jsem, že kdyby tyto ženy měly skutečně touhu se z námi odsuzované kultury vymanit, již dávno by tak učinily. Namísto toho je nosí i přesto, že mohou studovat, cestovat, porovnávat. A to, že tak nečiní a dávají svým dcerám na výběr (všimněte si, že na oné fotce holčička burkiny nemá, ač lze, samozřejmě, pořídit i jejich dětské velikosti) mne vede k zamyšlení nad tím, zda neřešíme něco, co se nás prostě netýká.
Až příště pojedete městskou hromadnou dopravou s člověkem, o kterém nevábný odér prozradí jeho nepříliš kladný vztah k hygieně a používání antiperspirantů, také ho vyfotíte, napíšete o dotyčné(m) pohoršené blogy a budete o ní/něm pohoršeně diskutovat?
Opravdu potřebujeme stále další „čarodějnice“, na které bychom pořádali hon?
Anebo se konečně zamyslíme a v zájmu naší národní kultury, kterou přeci chceme stále tolik hájit, přestaneme házet kameny, protože si uvědomíme, že ani jeden z nás nejsme bez viny?
http://praha.idnes.cz/burkiny-v-akvaparku-cestlice-djc-/praha-zpravy.aspx?c=A170710_085612_praha-zpravy_rsr
