Proč se rozhodně nevydám na poslední rozloučení s KG a ani ho nebudu sledovat v TV
Zemřel zlatý hlas z Prahy, mnohonásobný Zlatý slavík, nejpopulárnější zpěvák a srdcovka několika generací lidí z naší republiky a několika sousedních zemí. Taková srdcovka, že věří, že byl populárnější než lecjaký státník či prezident. S tím já absolutně nesouhlasím, ale nikomu ten pocit neberu.
Nehodlám se přít, nehodlám vznášet argumenty. Zde rozum nemá místo, zde jde o emoce, ergo o emoce davu. Když čtu a poslouchám ty litanie, nedokážu rozlišit, zda více litujeme pana Gotta, jeho pozůstalé, anebo vlastního, s jeho odchodem jakoby definitivně ztraceného, mládí. Anebo, jak vznesla jedna paní v diskusi pod něčím blogem, jeho údajného spojování generací. Upřímně, mám širokánskou rodinu. Většinou jsme si KG poslechli rádi, ale nikdo jsme ho nevyhledávali a nijak po něm nešíleli. I přesto si nepřipadáme spojení méně. Scházeli jsme se, společně se radovali i smutnili za života pana Gotta a budeme i po jeho odchodu.
Myslím si, že bychom se jeden každý měli naučit přijímat smrt jako přirozené ukončení života. Zejména pak života tak plodného, dlouhého, bohatého a naplněného, jaký Karel Gott nepochybně prožil. Zvláště smrt, která je zjevným vysvobozením od dalšího trápení, bolesti a strachu. A což teprve smrt snovou, tedy ve spánku a v kruhu milovaných. Plakat a truchlit bychom přeci měli nad každým zbytečně a předčasně ukončeným životem, životem, který mohl dojít naplnění, ale nedostal šanci. Tam je, dle mne, zármutek na místě.
V den, kdy jsem se o skonu mistra dověděla, jsem si i já poplakala. Současně jsem ale za něj pocítila úlevu, že už ho nic nebolí a netrápí.
Včera, když moderátorka líčila program posledního rozloučení s KG, pocítila jsem s ním, s jeho památkou, s jeho tělesnými ostatky a s jeho pozůstalými, zejména dcerkami, soucit.
Upřímně, šokuje mne představa davů, které se přijdou rozloučit, budou stát frontu, zahrnou jeho rakev věnci, květinami, svíčkami, pláčem, vydýchaným vzduchem… Davů, které budou omezovat a brzdit dopravu a, s odpuštěním, očumovat jeho rakev. Davů, které se vypraví „na Gotta“ jako zamlada. Davů, jejichž pouhá představa mi, krom vlny nevolnosti, vyvolává vzpomínku na dokumenty o Rudém náměstí a frontách „na Lenina“.
Pokud připustíme, že by měl být nebohý zpěvák uctíván, pak tohle považuji za dokonalé znesvěcení jeho památky.
Ale proti gustu žádný dišputát.
A tak ne, nevydám se do Prahy, ač ji mám kousek. Ani si nepustím TV přenos. Tento způsob loučení zdá se mi poněkud nešťastný.
Namísto toho mu zapálím svíčku a otevřu „okna, aby duše mohla ven“. A časem, až opadne tahle poslední vlna „gottománie“ (nic proti Vám, Karle, Vy za to vážně nemůžete a myslím, že byste tomu nebyl rád), ráda si jeho písničky pustím a zavzpomínám na Karla Gotta mladého, v plné síle.
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Přímý přenos Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x