O babičce Růžence (letní povídka)
Mně, holčičce předškolního věku, babička dala kakao a koláč a posadila mě do vedlejší místnosti, aby si mohly s maminkou kafíčko vychutnat s nezbytnou cigaretkou. A tak jsem nakukovala a poslouchala mezi dveřmi.
„No tak povídej, mami, co to bylo za divné venčení?“ „No to si víš, že Tvůj bratříček nám tu Alana už odložil nadobro. Je to tele, mám stěží o pár kil víc než on. Energii by mohl rozdávat po kilech, zvlášť když stráví celý den doma sám, než s dědou přijdeme domů. Tak jsem včera přilítla z práce a pes už skoro vyl, jak se mu chtělo. Tak jsem se ani nepřevlékala ani nepřezouvala. To víš, frajerka, chtěla jsem ještě vyvenčit tu sukni v barvě našeho krasavce (irský setr) a vyrazila do parku přes ulici.
Sotva jsme přešli přes přechod, přeběhla přes cestičku kočka a do Alana jako když střelí. Rozběhl se za svou kořistí a mne za sebou nejprve vlekl cestou necestou, křovím nekřovím, matně si pamatuju slalom mezi stromy i lavičkami. Nejdřív jsem se pustit nechtěla a pak už tak nějak ani nemohla. Chvílemi jsem měla pocit, že vlaju ve vodorovné pozici. Po chvilce jsem ani nevnímala, kudy letím, připadala jsem si jako papírovej drak.
Když se najednou zastavil, sotva jsem zabránila tomu, abych se kutálela za ním jako v nějakém hloupém komiksu. No, dopadla jsem přímo na… no však si umíš představit na co. A kam myslíš? Samozřejmě, že do jediné louže, která v tom parku byla.
Chvilku jsem uvažovala, zda se zkoušet postavit, ale došlo mi, že takhle tu moc dlouho sedět nemůžu. Pomalu jsem vstala, pár lidí doběhlo a pomohlo mi na nohy. Sukně a punčochy na odpis, boty zralé k ševci na generálku, nohy samá odřenina, bylo mi jasné, že si nějakou dobu nesednu.
A tak jsem se, stylem krok sun krok, vypravila domů. Jak tak stojím na přechodu a těším se domů, naproti mně stojí fešný chlapík zhruba v mém věku a zálibně hledí mým směrem. Naprosto maně jsem se postavila zpříma (sykla jsem jen v duchu) a z čela odfoukla vlnku potem přilepených vlasů. Byl to pokus o postoj modelky, ale vlastně jsem tím schovala to víc krvácející koleno, díry v punčochách a taky, no chtělo se mi po tom leto-pádu čůrat. Pán téměř majetnicky naznačil, že máme zůstat na naší straně silnice a já poslušně zůstala. Stále si mě měřil a já se ještě více narovnala a pohledem do výkladní skříně protějšího kina zjistila míru devastace. No… divila jsem se mu… ještě chvilinku.
No pravda byla jinde, pán byl ve skutečnosti rozhodčí psích soutěží. Ano, překvapivým objektem jeho zájmu byl náš pes, ne moje maličkost. Chvilku se mě vyptával, nechal mi vizitku a asi si představoval, jak se uvidíme na příští výstavě. A tak jsem si po chvilce odvedla naše nevychované psisko, své rozbité tělo a zdecimované sebevědomí.
Ani nevíte holčičky moje, jak jsem ráda, že Vás tu mám, pojď ke mně na klín, Kalupinko moje...Auví auví!“…
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Absurdita blahobytu. Miliardy porcí jídla končí v koši, nejvíc plýtváme doma
Premium Přestože existují potravinové banky, kam míří neprodané jídlo ze supermarketů a řada hotelů,...
Záchranka na maratonu ošetřila 52 běžců po kolapsu, do nemocnice museli čtyři
Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili 52 běžců, vesměs po kolapsu. Informovali o...
Čínský prezident přiletěl na návštěvu Francie. „Vítali“ ho naštvaní Tibeťané
Do Paříže přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching, který v pondělí zahájí dvoudenní státní návštěvu...
Al-Džazíra končí v Izraeli, rozhodla vláda. Televize se chce bránit
Izraelská vláda v neděli jednomyslně schválila ukončení činnosti katarské televizní sítě Al-Džazíra...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x