Když se ptáčata chystají k odletu
Není to tak dávno, co se ta má dvě, domácí ptáčátka, dychtivě tiskla k jediným dvěma osobám jejich života. Není to tak dávno, co otvírala zobáček a spoléhala se jedině na naši, rodičovskou náruč, mimo jiné jako na výhradní zdroj stravy (té hmotné i té duševní). Připadne mi, že to není to tak dávno, kdy poprvé vylétla, aby si rozšířila své obzory. A dozajista to není to tak dávno, kdy se nenápadně začala prodlužovat doba jejich výletů (aha, tak odsud to slovo vzniklo) a zkracovat doba jejich spočinutí. Není to tak dávno, kdy si sama začala rozhodovat, jak budou přeskládána stébélka v jejich části hnízda a vlastně i to, co hodlají konzumovat a co „ani náhodou ne“.
Vlastně, když to vezmu „od Adama“, není to tak dávno, co jsme budovali hnízdo.
Když se to narodilo… ne, ani jedno z mých dětí se nevešlo do dlaně a nebylo bílé ani chlupaté. Všichni tři byli tou námahou červeňoučcí, pomačkaní a heboulinkatí. Všichni byli a stále jsou, jak jinak, alespoň pro mne, stvoření nejkrásnější, nejroztomilejší, nejbystřejší, zkrátka nej, nej nej.
A teď se asi chýlí i podzim mého života, protože dvě z mých ptáčat už si čechrají peříčka. Sama se rozhodují, co si s sebou vzít do svých, zatím jen přechodných hnízd. Budou hnízdit poblíž zdroje vědění a domů občas přiletí k nám rodičům spočinout, doplnit živiny a sebevědomí, zahřát se či ochladit, nechat si pofoukat bebíčka.
Ale vlastně, vlastně už se zahájil proces jejich opouštění domovského hnízda.
Já si jen blahořečím, že nás Osud oblažil dalším ptáčetem. Jsem totiž přesvědčena, že to většinové osamění a ustavičné čekání by mi vyrvalo kus srdce z těla. Mám-li být upřímná, obávám se, že bych byla příšerná (mohu-li vypadnout ze svého ptačího připodobnění) opičí matka.
Takhle máme nadále důvod ke každodennímu starání, ke každodenní radosti. Zatím je to jen holátko. Těší ho teplo a bezpečí našich křídel, rozhlížet se po světě, nechat si vysvětlovat, co je co, kdo je kdo a k čemu co slouží. Baví ho polykat světskou a duševní stravu. Nás baví sledovat, jak mu dorůstají peříčka a těšíme se z toho, že zatím se, naštěstí, nesnaží vzdalovat z tepla ani bezpečí rodičovských křídel a rodného hnízda. A nás, rodiče, baví mu to vše poskytovat. S vědomím a jistotou, samozřejmě, že i u něj přijde čas….
Díky tomu mám převelikou naději, že nebudu hystericky bránit svým milovaným starším ptáčatům v rozletu a že je budu schopna ujistit, že naše náruč a celé doma jim stále bude azylem.
A že, až si začne k odletu čechrat křidélka to naše nejmladší ptáčátko, bude se blížit čas hnízdění jeho starších, již hotových, sourozenců. Náš rodičovský, vlastně již prarodičovský, dům potom zase ožije štěbetáním ptáčat.
Tak leťte, ptáčátka moje a neubližte si. A kdyby náhodou cokoliv, jsme tu pro vás.
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x