Tropický podvečer a noc s Divískem
16,30h – osprchuji se ledovou vodou, učiním ze sebe koukatelnější, zhluboka se nadechnu a nerada odcházím. Opouštím náš dobrovolný azyl mezi bazénem a vyvětranou domácností a vyrážím do víru maloměsta „pro šafrán a trochu toho zázvoru, děvenka jejich starostlivá“, neboť i v tropických vedrech se musí sem tam jíst.
18,00 – přijíždím, piju vodu a vystydlou kávu, syn večeří. Chci se pustit do úklidu „šafránu a trochy toho zázvoru“ a než se naděju (přiznávám, kochala jsem se a diskutovala), je hodina fuč. Malý si vynucuje slib koupání, já rychle uklízím přinesené. Jde o závod, zda se dříve rozpustí nákup anebo já a zda maso stihnu uložit do lednice dříve než mi odkráčí. Vyhrála jsem.
19,00 – vysávám a poklízím, v mé nepřítomnosti v domě vybuchla bomba (nechte 2 chlapy, 2 psy a 3 kočky hodinu o samotě)
19,30 – jdu si pro plavky a pro maso pro naše čtyřnožce do mrazáku (totiž, měla jsem jim koupit konzervy, ale udržte v tom vedru myšlenku). Synek mě vytočí tím, že za mnou částečně přinese a částečně přikutálí 5 kilový meloun ven, ale hned na to mě uzemní slovy „já chci ochutnat meloun!“ Zírám na něj nevěřícně. Jedna má část mu chce naplácat (manipulaci s melounem jsem mu ihned po přenesení zakázala, kdo by tu chtěl uklízet to červené sladké „sarajevo“), ale na druhou stranu, on, odmítač ovoce všeho druhu, barev a konzistence, že by? Opatrně se ujišťuji, že nešlo o nějaký druh zvukového mámení. Ne, své naléhání opakuje. Bojím se mluvit, reagovat, doufat.
19,45 – všeho nechávám, dělám si volno na lince (čert vem krmení čtyřnožců, zahrada také počká na svůj denní příděl vody) a porcuju meloun. Malý poskakuje kolem mne jako kůzle a poroučí si ještě banán (určitě jsem utrpěla úžeh a teď mám halucinace). Nechá si vše naservírovat na umělohmotný talířek, vycházíme na terasu a já mu doporučuji se svléct.
20,00 – svléká se stylem striptýzové tanečnice…chvíli to natahuje, vypadá to, že má problémy s neexistujícím háčkem…, ale ve chvíli, kdy odložím talířek s ovocem, abych mu pomohla, tričko letí dolů…. Pak se nadechne, nebesky se usměje a svým hláskem odpovídá, jako už tisíckrát předtím: „Ne ne, tohle já přeci nepapám, to se mi nelíbí“. Užasle zírám a nejsem, opravdu nejsem, mocna absolutně žádné reakce.
20,01 – kde se vzal, tu se vzal, těch 50 metrů od dřeva, které sekal, snad přeletěl chlapečkův, jinak tolik klidný tatínek. Sekeru nechal na špalku, ale i tak vypadá jako bůh pomsty. Bez jediného slova popadne kluka, který se díky překvapení ani nebrání a na 5 minut zkrátí sprchu a všechny ukládací rituály. Nereptám, vím, že to nemá smysl. Mlčky přichystám vše potřebné, dítě uložíme.
20,15– uklidím nejnutnější z linky, aby neměly masařky a jiná havěť pré a jdu zalévat zahradu. Po celou dobu se naším údolím, a to oběma otevřenými okny, line řev. Je místy zoufalý a chvílemi tlačený, občas střídaný nářkem. Vím, že neustoupíme. Nesmíme.
20,25 – přináším synovi šťávu, která v něm jen zasyčí a dělám mu druhou. Tiše mu vysvětlím, že musí opravdu spinkat a on s tím, kupodivu souhlasí, zklidní se a usíná.
20,30 – večeříme s tatínkem, zpracovávám z města přinesené broskve a cukety
23,00 – synek se probouzí, je zpocený a říčný. Uléhám k němu (převlékat ho nemá smysl, schne před očima) a chvilku se zdá, že je vše v pořádku. Z polospánku mě probouzí výkřiky synka a zrychlené „psí“ dýchání naší fenky, která se před chvílí uložila ke spánku s námi, a psa, který nás na zemi hlídá. Odvádím a odnáším je oba na zahradu nebo aspoň do obýváku, kde je dokořán otevřeno, ale po chvíli se vrací zpět. Nespím, všichni dýcháme jako v posledním tažení.
23,10 – podíváme se s manželem na sebe a ve chvilce rozložíme gauč, který jsme na terasu před rokem odložili. Je to tak trochu Záhořovo lože (půlka měkká, půlka tvrdá), ale zaplať Bůh za ně. Gauč pokryjeme dekami a obložíme nábytkem (synek je cestovatel) a manžel Divíska, napůl spícího, přináší. Uléháme. I čtyřnožci se spokojeně skládají. Velký (retrívr) na zem vedle gauče, malá (teriér) do našich nohou. Všechny tři kočky zaujmou ladné pozice v okolostojících křeslech a konečně i u nás zavládá klid a pohoda. Synek se přitulí a z polospánku zašeptá: „my spíme pod šijákem?“. Přitakám a on mi odplouvá do Morpheovy náruče.
Po chvíli usínám i já, ukolébaná brumendem můr a vibratem a staccatem cikád. Děkuji komárům, že tu nejsou a lehounkému vánku, že nás ovívá.
Probouzí mě tiché štěbetání ptactva a bzukot včelek a dalšího zmyzu. Přiletěli se napít rychle z bazénu a napást na trávníku, než vše opanujeme my. Vše se děje pianissimo, jako by si navzájem sdělili, že čím déle nechají spát to perpetuum mobile, tím déle si uchovají klid. Synek se probouzí s nadšením, že vidí letadla a konipásky oďobávající rezidua našeho bývalého trávníku. Začíná další tropický den.
Uvidíme, jaká bude noc… Gauč nechávám, jak je…
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Pro úřední změnu pohlaví nebude nutná operace. Ústavní soud zrušil paragrafy
Ústavní soud rozhodll, že operace už nadále nebude podmínkou pro úřední změnu pohlaví. Česko bylo...
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, zabila dvacet členů Hamásu
Izraelská armáda ráno oznámila, že její jednotky operují v některých oblastech na východě Rafáhu v...
Na D7 před Prahou bourala tři auta, hasiči kvůli dešti řešili desítky událostí
Hasiči kvůli silnému dešti a bouřkám řešili v pondělí a v noci na úterý desítky událostí. Často...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x