Jak je to s tou naší armádou, misemi a “žoldáky”

Níže uvedené informace si může kdokoliv vyhledat, já píši z pozice již bývalého občanského zaměstnance, lektorky angličtiny, který má o situaci v AČR jen o maličko širší povědomí, než běžný občan ČR.

Snad se všichni shodneme, že jsme občané České republiky a že ČR je (demokratický) stát. A jako takový má několik pilířů, mezi které patří nezávislé soudy, prezident, parlament a armáda. Od roku 1992 probíhá profesionalizace armády, to znamená, že její zaměstnanci v určitých intervalech (tuším 2-4 roky) podepisují takzvané prodloužení závazku. V těchto intervalech se prověřuje, zda profese a výkony daného zaměstnance odpovídaly a do budoucnu budou odpovídat potřebám a požadavkům zaměstnavatele.

Ano, jak kdosi zmínil někde v diskusi, na zahraniční mise se podepisuje smlouva zvláštní, protože pracovní smlouvy zahrnují jiné podmínky, jejichž rozsah ani doslovný obsah pochopitelně neznám. Nejsem ani voják, ani personalista AČR.

To, že se zaměstnanec AČR stane účastníkem zahraniční mise, z něj nečiní žoldáka. Není najímán cizí armádou, nýbrž je reprezentantem té naší. Nečiní tak svévolně, ale jako člen své vlastní armády a činí tak, ať se to komukoliv líbí, aby chránil naši zemi.

Česká republika je totiž, a na tom se snad také shodneme, členem NATO, OSN, EU a OBSE (organizace pro bezpečnost a spolupráci států v Evropě), a jako taková je povinována dodržovat různé dohody.  O působení AČR v zahraničí v rámci těchto dohod spolurozhodují vední rezortu obrany a a velení AČR a obě komory Parlamentu ČR (PČR) s plným vědomím prezidenta ČR (kterým je stejný člověk už šestým rokem)

Dnes a denně tu čteme hromady příspěvků, horlících proti migraci, imigrantům a islámu, muslimům a islamistům a o nebezpečí islamizace a terorismu. Mnozí v nich i v diskusích pod nimi zdůrazňují, že je důležité problémy těchto lidí udržet na jejich domovském území a nedovolit jejich přesun na to naše. Snad se shodneme na tom, že z řopíků, které lemují naše území jako doklady hrdinského úsilí našich někdejších spoluobčanů ochránit naše území, to nelze. Nešlo to tehdy a nejde to ani dnes, v době rozvinutých technologií, digitalizace a pootevřených hranic.

Takže nikoliv, tři zesnulí příslušníci naší armády nebyli žoldáci a nenasadili své životy jen pro své obveselení a pouhé obohacení. Byli k tomu řádně vycvičeni, byla to jejich práce a zdroj obživy, ale to z nich nečiní nic negativního. Položili své životy při snaze udržet nepřítele a omezit jeho působení na jeho území, a potažmo tak ochránit nás, své spoluobčany. Plnili svou práci, své poslání, tak jako každý z nás, ať jsme dělník, prodavačka, policista, záchranář či hasič.

Považuji tedy nepřijatelné a nesprávné jejich oběť dehonestovat a plivat na ně, jejich kolegy a nadřízené a devalvovat jejich poslání.

Duším padlých přeji spočinutí a jejich pozůstalým chci vyjádřit svou upřímnou soustrast s jejich ztrátou a bolestí.

1/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Arm%C3%A1da_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky#Struktura

2/definice žoldnéře:

Žoldnéř (z fr. solde, vojenská mzda, od starořímské mince solidus; hovorově též žoldák) je profesionální voják, který se nechává za finanční odměnu (žold) najímat cizí armádou.

Profesionální vojáci, kteří jsou příslušníci pravidelné armády a pobírají za svoji službu plat, najímáni jako dobrovolníci nikoliv branci, NEJSOU tudíž považováni za žoldnéře.