Sci-fi školní den po úderu coronaviru

Šest hodin. Před školou už stojí zástup dětí, vedoucí až na náměstí. Výuka sic začíná v osm, ale rodiče moudře usoudili, že než ta spousta dětí v metrových rozestupech projde šatnou do tříd, nemusely by stihnou začátek vyučování.

Děti se před školou zdraví očima, hlídají si rozestupy. Nehoufují se, zdraví dospělé, cestou si zvládají číst pokyny na vstupních dveřích. 

Početné třídy byly totiž rozděleny do skupinek, aby bylo možno dodržet rozestupy. Zhruba polovina tříd tak přišla o kmenovou třídu, ale učit se dá na chodbě, knihovně, počítačové učebně, tělocvičně, ve sklepě či  na zahradě školy.

Všichni žáci mají roušku na obličejích a kupičku dalších s sebou, aby je mohli pravidelně střídat. Neshlukují se ani před školou, ani v šatnách ani na toaletách, kam si cestou do tříd si, stejně ukázněně, dojdou umýt ruce.

Nikdo mýdlem ani dezinfekcí neplýtvá, nikdo nevytáčí nově doplněný toaletní papír a dokonce ani papírové utěrky, které na ně čekají ve třídě. Skvělé je, že je tím pádem všeho neustále dostatek. Navíc, obden přichází z příslušných míst nová zásilka jednorázových roušek, mýdla, desinfekce a papírových utěrek, takže si je vedení jisto, že je schopno dodržovat opatření vyhlášená a nařízená vládou.

Děti přichází do tříd v ukázněných rozestupech, pozdraví se očima, usedají na určená místa. Neběhají, nekřičí, ničím nehází. Koneckonců, z domova jsou poučení, že Covid-19 přežívá na různých površích, takže se pro jistotu ničeho nedotýkají, někteří si dokonce nasadili rukavice anebo očistili ruce podpultovou dezinfekcí.

Nastupují vyučující. Roušky se jim vůbec nebrání ve výkladu, udávání příkladů, komunikaci. Ostatně, v rámci karantény, během videokonferencí, se naučili svým svěřencům číst z očí, takže z rouškou nezakryté části obličeje hravě poznají, který žák jim rozumí a který nikoliv. Dokonce i těm ze zadních lavic jiskří oči porozuměním, zvláště když se učitel obrátí k tabuli, aby doložil výklad příkladem. Všem se skvěle komunikuje. Vyučující děti snadno rozeznává a ony nemají sebemenší problém poznat, že jsou vyvoláváni.

Všichni museli oželet různé výuku zpestřující aktivity, kdy se děti shlukují a učí hrou. Učitel zkrátka musí být kreativnější a doufat, že děti jeho vysvětlením, emocím a gestům hravě porozumí. České úsloví " domlouvat se rukama nohama" nabývá reálných rozměrů. 

U dětí na prvním stupni je tato situace ještě výživnější. Promiňte, pane Komenský, hra nebude.

Přestávky jsou nepatrně delší, aby se pár set dětí mohlo vystřídat na toaletách v metrových rozestupech a následně přesunout do jiných tříd. Učitelé, ti se rozdělili na ty, kteří hlídají rozestupy na chodbách, ve třídách a na toaletách a na ty, kteří kontrolují výměnu roušek. To je úkol nejzávažnější, protože musí hlídat, zda děti správně nakládají s rouškami jednorázovými i s těm šitými. Je nutné, aby děti měly druhý sáček na roušky použité. Pokud ho mít nebudou, učitel zajisté nějaký najde.

Je květen a červen. Teplota ve třídách po deváté hodině povážlivě stoupá. Při otevřených oknech nelze učit pro horko a hluk, při zavřených oknech nelze dýchat. Roušky tuto situaci činí ještě výživnější. Děti i vyučující srší energií a zájmem.

Oběd se krapet protahuje. Z původních 3 hodin na 6. Je přeci třeba hlídat rozestupy dětí ve frontě i u stolů i to, že sundávají roušku jen na dobu nezbytně nutnou, ideálně, že žvýkají pod rouškou. Děti jsou samozřejmě ukázněné, nepředbíhají, nehlučí, neodmlouvají, naslouchají pokynům a všechny trpělivě očekávají, až přijde jejich čas.

Praktika, tělesná a pracovní výchova. Učiteli přibyla jen povinnost hlídat, zda se dětem při jednotlivých cvicích či úkonech rouška nerozvázala a zda si žáci před zazvoněním správně umyjí ruce a použijí dezinfekci.

Z jídelny či po odpoledním vyučování děti odchází do šaten a situace z rána se opakuje v opačném gardu.

Se zamknutím vchodových dveří zapadá slunce, učitelé odchází domů vykonat potřebu, najíst se a napít a připravit se na druhý den. Mezitím si vyvaří a vyžehlí další dávku roušek (či našijí další), aby mohli vstávat za kuropění a hlídat nástup dětí do školy.

(Ještě se tak nestane. Psáno před vyhlášením vládních záměrů a opatření)

P.S. pro ty, kdo nepochopili, jde o nadsázku. Ačkoliv... ;-)