Zdalipak si ponecháme roušky a sem tam použijeme i v budoucnosti
Je to lidská přirozenost. To, co nás v jednu chvíli iritovalo, vykolejilo a nedalo nám spát, na to si časem zvykneme jako na neoddělitelnou, snad i samozřejmou, součást našeho života. Je to nejspíš normální a je to asi správně z hlediska evolučního, jinak bychom jako jedinci a lidstvo jako celek, nepřežili.
Epidemiologové varují, že jsme sice odrazili nejintenzivnější ataku nemoci, ale že se nám vir nikdy nepodaří dokonale vymýtit, že tu s námi zůstane žít a že se bude adaptovat na naše podmínky a mutovat tak, aby nikdy nebyl dokonale postižitelný.
Bude to taková novodobá chřipka. Budeme vědět, že tu je, že hrozí, že může zabíjet intenzívněji a je virulentnější a také, že si s gustem vyzobává ty slabé z nás, tedy ty staré, nemocné, oslabené, obézní a trpící na konkrétní skupiny onemocnění.
Už teď, hned po Velikonocích, kdy ještě vážně netušíme, zda máme doopravdy vyhráno (a věřte mi, že si nic nepřeji více), se opatření rozvolnila a my jsme se uvolnili natolik, že čím dál tím více lidí sdružuje do čím dál tím větších skupin, a přitom roušky odhazuje. Namísto nepatřičnosti, považují to za správné, ospravedlnitelné a normální. A nejsou to pouze teenageři.
Přemýšlím, zda to není brzy a zda je to správně. Jestli nám roušky něco daly, pak jsou to empatie a snaha chránit jeden druhého, ale i odvaha lišit se. Lišit se tím, že chci lidem ukázat, že já na ně dbám, že děkuji, že oni dbají na mne a že je prima, že tak dbáme jeden na druhého. Že jsme v tom společně a společně to zvládneme.
Také nám roušky a jejich potřeba ukázaly, že nám, jako národu, zůstaly zlaté české ručičky. Moje maminka tomu říká schopnost udělat z prdu kuličku. Věřím, že roušky zachránily spoustě lidí zdraví a mnohým možná i život.
Co mi přijde skvělé je, že mi připadá, že se díky rouškám tak nějak více zdravíme a usmíváme na jaro, na svět kolem nás, jeden na druhého. Nejen známý na známého, ale i na úplně cizí lidi. Prostě jen tak. Tím, že nám zpoza roušky koukají jen oči, musí být úsměv širší, zářivější, aby ho jeho příjemce zaznamenal. Přiznám se, že si občas, když zajdu za roh a ten úsměv rozvolňuji, připadám jako slabá duchem, ale současně vidím ten samý syndrom i na těch, co se usmívali na mne, takže snad to se mnou nebude zase tak moc zlé. Zajímalo by mne, zda nám to usmívání zůstane, až roušku odhodíme i my nejodhodlanější.
Covid-19 a všechny jeho podkmeny, tedy i ty, které se teprve vyvinou, tu s námi budou koexistovat věky. Také jsme se dozvěděli, že podobně zabijácká je i „obyčejná“ chřipka, jen jsme to doposud registrovali jen jako čísla (kromě pozůstalých jejích obětí, samozřejmě).
A tak si říkám, neměly by zůstat roušky jako součást našeho šatníku i nadále? Neměly by se stát součástí našeho outfitu ve chvíli, kdy se necítíme dobře, kdy stůněme my nebo někdo z rodiny, ale do obchodu či do práce musíme anebo kdy jsme po nemoci? Neměly by zůstat jako projev odpovědnosti za druhé a důkaz, že dbáme jeden na druhého, ale vlastně i každý sám na sebe?
Najdeme k tomu dostatek odvahy a odpovědnosti? A když jsme u té odvahy, co je větší odvaha, přesvědčení, že to mně se stát nemůže (cvičím, jím zdravě, nemám nadváhu, cítím se zdráv) anebo si pro jistotu nasadit roušku s tím, že chráním ty okolo před tím, co může být rýmička s kašílkem, ale co kdyby ne?
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Novorossijsk a další přístavní město...
Muž utekl z hořícího bytu na balkon, hasiči ho dostali dolů po žebříku
Nečekaný budíček měli dnes kolem páté hodiny ráno lidé z třípatrového bytového domu v Březové na...
Fingerland: Izrael se bojí, že zabředl do válečného patu. Neví, jak z toho ven
Vysíláme Válka o Gazu může skončit patem a zároveň se blíží konec premiéra Benjamina Netanjahua. V Rozstřelu...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x