Otevření hranic stylem Chytré horákyně považuji za rozumné

My Češi, zvláště my 40+, kdo jsme zažili zavřené hranice a bezmocnou touhu po cestování, jsme neklidní a přecitlivělí na zákazy a omezení. A tak nám je otevřeli. Sice nás nikde v okolí nechtějí a pobyt venku se nám prodraží,

protože buď budeme muset sehnat, zaplatit a absolvovat test na přítomnost Covidu -19 anebo potom zůstat dva týdny v karanténě, ale myslím, že pro většinu Čechů, Moravanů a Slezanů je důležité, že zde nejsme uzavření proti své vůli.

Je to asi tak, jako že jsem toužila bydlet na vesnici vesnicovaté, kousek od města městovatého a na dojezd od metropole, abych mohla, kdykoliv si smyslím, dojet za kulturou. Asi víc než o tu kulturu šlo o ten pocit, že mohu, než že bych vytloukala hospody anebo byla každý víkend v divadle či muzeu. Popravdě, asi už jsem stará a pohodlná, nebo se ze mne stal barbar či zahrádkář, zkrátka se většinu času držím své hroudy. Ale ten pocit, že bych mohla, kdybych chtěla, ten je moc a moc fajn.

Za mne tedy dobrý. Kdo nutně potřebujete pokoušet osud, klidně si našetřete dost peněz na testy a času navíc na případnou karanténu  a užijte si dovču za hranicemi (tedy pokud vás tam nechají sousední státy projet), my si užijeme cestování po vlastech českých. K moři jsme chtěli, ale proč to lámat přes koleno a hrát ruskou ruletu.

P. S. do své úvahy nezahrnuji pendlery a ty, kteří mají přes hranice rodinu či byznys, to je jiná, tam to chápu, ale i tak bych se, být jimi, uvolňovala ukázněně a s rozumem.