Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
V létě jsme s Divískem navštívila mého brášku, jeho strejdu. Na cestě zpět mi došlo, že jsem se chtěla podívat do Karlíka, kde odpočívá velká část mé rodiny z otcovy strany. A tak jsem odbočila a dojela ke hřbitovu, již se stmívalo. Spolu s námi tam zavítala mladá rodina, malé děti pobíhaly kolem kočárku, obleženému kbelíky s květinami. S úsměvem jsem si prožila krátké dejavu. Babička nás takhle nezřídka popadla, z kůlny vytáhla starý kočárek, položila na ně kbelíky. Jeden s mycími potřebami a hadry, druhý s kyticí, do které po cestě ještě přidávala vlčí mák a slunečnice. A na kočár přihodila pár kousků ovoce a lahev s vodou pro nás na pití. Projížděli jsme tehdy přes pole a role. Ty dnes už nejsou, místo nich tam jsou supermarkety a sklady.
To už jsme byli u hrobu a Divísek se dožadoval vysvětlení. A tak jsem popisovala zde pochované, z nichž jsem zažila jen babičku, ostatní zemřeli buď před mým narozením anebo krátce po něm.
Jak tam stojíme, přistoupil ke mně mladý muž, otec oné rodiny, a tichým hlasem povídá: „vidím, že jste tu neplánovaně. Nechcete babičce zapálit svíčku? Nám zbyla.“ Úplně jsem se zastyděla, vůbec mi to nedošlo. Nabízené peníze mladý muž odmítl, dokonce mi nabídl zapalovač, abych si svíčku sama zapálila. Přiznám se, lépe se mi od hrobu odcházelo.
Uplynulý sváteční pátek jsem se přibližovala za příbuznými, když mi do očí padl stánek Vietnamců u cesty, plný vkusných vazeb jak Dušičkových, tak jen tak, na terasu. A tak jsem jich pár koupila. Tetě, místo květiny, na jejich balkon a dvě na rodinné hroby.
Po společném obědě a kávě jsem se omluvila, že bych přeci jen ještě za světla dojela na hrob a vazbu tam položila.
Vazba položena a, jak se tak rozhlížím po sousedících hrobech, dochází mi, že opět nemám svíčku. Že mi to vůbec nedošlo, že bych ji měla mít. A jak tak hledím před sebe, svítí na mne veliký plakát na plotě sousedícího domu, nabízející květiny a hrobovou výzdobu 365 dní v roce, nebyla tam žádná prodejní doba. A paní, zjevně domácí, pokuřuje na zahradě, hned vedle plotu. Tak k ní přicházím, peněženku v ruce a slušně žádám, zda by mi svíčku neprodala. I jejich plato přes plot vidím, mám je téměř na dosah. Paní rezolutně odmítá, prý před půl hodinou zavřela, ať si přijdu zítra v 8 h. Ještě jednou se pokouším, nabízím eura, vysvětluji, že zítra již budu na druhém konci republiky. Paní se, téměř posměšně, ušklíbne a prohlásí, že ona také chce mít volno. Pokrčím rameny a odcházím. V tom mě míjí dvojice turistů. Paní ke mně přichází, v ruce svíčku a povídá. „Nate, vezměte si ji, nám zbyla, my už rozsvíceno máme. Paní by holt ruce upadly.“ A na mé nabízené peníze zakroutí hlavou a mávne rukou.
Jak říkávala moje babička a dnes říká moje maminka, „je to o lidech“.
Snad dostanu šanci poslat to dál…
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Milý Samíšku,
píšu ti, protože jsme se nestihli rozloučit, a protože mi hrozně scházíš. Scházíš mi pod nohama, na svém místě, na zahradě, pod stolem i kuchyňskou linkou, všude, kdes byl, protože jsi toužil být poblíž. Scházíš mi vedle postele.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Exkluzivní rozlehké pozemky s výhledem na Sněžku a Jestřebí hory
Malé Svatoňovice, okres Trutnov
3 999 000 Kč
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1785x