Tady, v USA a i jinde na světě je to stále stejné:

- Ti co demokratické volby vyhráli jsou spokojeni a nemají potřebu běsnit či se jinak projevovat.

- Ti co v demokratických volbách nevyhráli si rvou vlasy, nadávají jak jsou lidé hloupí, nemají chuť žít, chtějí emigrovat a píší takovéto blogy.

Moje známá v USA neváhá jet 300 km do Washingtonu na pochody proti Trumpovi. Když přijela na sraz spolužáků tak byla v šoku, když na dotaz jsme všichni prohlásili, že bychom volili Trumpa (my tedy hlavně jako reakci na masáž ČT).

Zde i v USA je stále demokracie a záleží jen na politicích, jak přesvědčí občany, aby je v dalších volbách zvolili, popřípadě je svými činy odradili.

Řekl bych, že důvody, proč považovat výsledek posleních několika voleb za hrůzný autorka popsala dobře,

PS: Jsem dítko, zrozené za okupace.

Já se tak trochu zajímám o historii, a proto jsem nemohl volit takové krasořečníky, kteří mi slibovali vysokou morálku ve společnosti, jako tedy byl v roce 2013 pan Schwarzenberg a letos pan Drahoš.

Vím, že nikdy žádná lidská společnost nebude fungovat na principu morálky. Na tom principu může fungovat soužití v nějaké chatařské kolonii, kde se všech dvacet chatařů zná osobně, avšak nikdy to nebude fungovat u lidské společnosti na úrovni měst nebo států či dokonce celých civilizačních okruhů.

Lidská společnost bude fungovat tehdy, když se povede nastavit pravidla tak, aby se žádné významné vrstvě obyvatel nebo žádnému státu nevyplatilo je porušit. Je to jako v obchodě: Boty mi za deset korun neprodají, protože je to příliš nevýhodná cena pro ně, ale vědí, že tři tisíce bych jim za ten pár nedal, a tudíž cenu stanoví na patnáct stovek. Je to sice skutečně morální, že cena byla přiměřená, ale morální je pouze výsledek. K němu se však došlo strohým kalkulem z obou stran.

Takhle funguje i celá lidská společnost. Německo neokupuje Českou republiku, ale není za tím uznávání nějakých práv, nýbrž proto, že by to rozbouřilo hladinu v Evropě a pro Němce je výhodnější si to odříci než žít v rybníku s příliš rozbouřenou hladinou. Též je pro ně výhodnější nechat nás, abychom si jakž takž vládli sami a jako bohatší soused nás kontrolovat nepřímo, než do toho jít, získat sice větší kontrolu, ale také kvůli té kontrole se muset starat o další věci, jak tu kontrolu provádět.

A kdo mi tvrdí, že je v tom nějaká morálka, ten je pro mne nevolitelný. Největší kazatelé morálky jsou buď sami nemorální, nebo se stanou loutkou tvrdých jestřábů.

Ne že by se mi nelíbila převaha morálky nad pragmatismem, ale nikdy to fungovat nebude. Proto trubadúry podobných nesmyslů nevolím.

teda, na co vsechno Vy neprijdete...

kdo trochu zná dějiny vidí, že každá generace zapomene zkušenost generace předchozí a proto se vše stále opakuje

Vážená dámo, narodil jsem se těsně před začátkem druhé světové války. S výjimkou let 1941 až 1945, pokud se pamatuji, jsem rozhodně netrpěl. Od roku 1948 si žádná dáma sice nemohla pořídit róbu za půl milionu, každý musel pracovat a nikdo nežil pod mostem. Rozdíl mezi platem ředitele a dělníka byl zanedbatelný. Nechci Vás dále unavovat svými zkušenostmi a zážitky, tak jednoduše a stručně žvaníte a o tehdejší reálné situaci nevíte naprosto nic. Pokud se jedná o rok 1968, kterému jsem fandil, dnes jsem dospěl k názoru, že to bylo divadlo. SSSR chtěl umístit svá vojska na našem území, Novotný to nechtěl, tak byl instalován Dubček. Ten buď nevěděl , která bije nebo byl ruský špion. Bratři Slováci se sice z mého názoru mohou zbláznit, ale jsem o tom přesvědčený. Zažil rok 1968 na Libavé atd.

Netrpěl jste. Statisíce jiných ano. Asi jste človíček, který rád zákazy, příkazy, mantinely a ostnatý dráty.

uplne normalne popsana nenormalni doba a dost tristni soucasnost (myslim politicky a naladou a chovanim v urcite casti spolecnosti)

karma!

Dejte nám prosím vědět která strana a který politik jsou ti jediní správní a charakterní.Samozřejmě pouze podle vašeho osobního názoru.Je údělem demokracie že vždy zvítězí ta větší a hloupější polovina.Jste si jistá že je ta větší polovina vážně hloupější?

prectete si jeste jednou a pomalu cely text, pak se zkuste znovu zeptat...

Nečíhám na Vás. Náhodou jsem diskutoval jinde a když jsem se vrátil, padl jsem na Váš článek.

Vaše charakteristika minulého režimu je tak šablonovitá, jako seriál Vyprávěj. Ten jsem po 5 minutách musel vypnout, protože autoři nepsali ze zkušenosti, ale podle návodu.

Já sám jsem přesně ta generace o které hovoříte a opravdu si nemyslím, že by režim až tak moc vedl naše životy. Spíš nastavil mantinely, co ještě bylo dovoleno a o už ne.

Tak třeba, nikdy žádné nucení ke vstupu do KSČ nebylo. Naprostá většina inteligence a THP vstupovala do KSČ z kariérismu. Mně to bylo nepřímo nabídnuto jednou, kdy mi další zvýšení platu podmínili titulem CSc a do toho se mi nechtělo.

Nabídka členství v KSČ byla pobídkou, byla jakousi pochvalou. Můj kamarád a kolega v ČEZ (já tam strávil jen krátkou dobu) Miloš Jedlička takovou nabídku dostal a odmítl ji, protože by musel do Lidových Milic. A vůbec nic se mu nestalo. Pouze služebně nepostoupil.

Prostě, zkreslováním skutečností o minulém režimu nemůžete dosáhnout žádného volebního úspěchu. Pokud jsem někoho volil (Babiše a Zemana) a já je skutečně volil, tak jsem přitom vůbec nemyslel na nějakou minulost.

1. Miloše Zemana jsem dlouhá léta nesnášel a v roce 2013 jsem ho volil jako "kladivo" na normalizačního komunistického kariéristu Fischera. A letos? Myslel jsem, že prohraje a tak jsem mu to hodil, aby se to nestalo.

2. A Babiš? Je šašek jako každý druhý politik. Až na to, že je to daleko schopnější šašek, než součet všech ostatních šašků, předsedů sněmovních stran.

Přeji hezký den.

"Já sám jsem přesně ta generace o které hovoříte a opravdu si nemyslím, že by režim až tak moc vedl naše životy. Spíš nastavil mantinely, co ještě bylo dovoleno a o už ne." - to by fakt stacilo...

Řekla bych, že stockholmský symbol je to u jedné části lidí. U druhých je to jen lenost a neochota přemýšlet, rozhodovat se a starat se sám o sebe. Z toho plynou argumenty - za socíku to bylo lepší, dostali jsme od státu byt atd. Jistě - teď se musím rozhodnout, zda zůstat v třeba nevyhovujícím bytě, zda jít do hypotéky, jaký byt vybrat. Na to prostě nebyli zvyklí. Brali, co bylo, trochu si zanadávali, ale tím to končilo. Víc dělat nemohli nebo nechtěli.

U nikoho to není stockholmský syndrom. Ten je o něčem jiném a toto by na něj sedělo asi jako kdyby se čaj vařil z již pětkrát vyvařeného pytlíku.

A lidi vůbec nejsou nerozhodní. Já mám nalítáno (1948) a mohu říci, že si třeba nevěděli rady s kupónovkou. Ale, v praktickém životě se velká většina obyvatelstva začala orientovat nejpozději s koncem roku 1990.

A nebo možná spíše než o Stocholmský syndrom spoustě lidí už opravdu silně leze krkem to přesvědčování o tom, že někdo jiný přesně ví co je pro jiné dobré, svou pravdu vykládá jako tu jednu jedinou a přesně tak jako vy, jiný názor inhed kvalifikuje jako projev nějakého syndromu, poruchu a prostě něco nesprávného a defektního.

Přesně.

Díky za tento článek!

A myslím, že přirovnání ke stockholmskému syndromu docela sedí...

Ale co s tím? Budu zvědavý na diskusi...

Nesedí vůbec a ani trochu.