Zhruba deset let zpět.

Jdu po chodníku. Periferně zahlídnu postavu, jak padá na zem jako špalek. Slyším ránu. Hlavou o haubnu zaparkovaného auta. Otočím se, vidím kluka cca 20 let, jak sebou na kraji obrubníku mrská v křeči.

Kolem diváci.

Vlítla jsem k němu, zařvala na nejbližšího člověka ať mi pomůže vytáhnout ho na rovnou plochu. Jednou rukou vytáčím záchranku a druhou kluka přidržuju, kontroluju jestli dýchá. Řvu na chlapa poblíž, ať mu drží v rukách hlavu, zároveň mluvím se záchrankou. Výkřiky v davu "Je to feťák!" "Je vožralej!". Policajti stojí a čumí. Dva. Ani náznak pomáhat a chránit. Řvu i na ně, ať nečumí a pomůžou kluka držet. Rady "zrušených" "Dřívko mezi zuby!"

Záchranka přijíždí, vyhodnocuje epileptický záchvat, píchá injekci, stabilizuje kluka, který se probírá a neví co se mu stalo.

Odcházím a třesu se jak osika. S kolegy v hospodě, kam jsem mířila, si dávám panáka a vydýchávám...

Já od té doby, co mi kamarádka plakala, že jí zemřela babička, protože zkolabovala v diabetickém šoku a lidé jí nechali umřít, protože nerozpoznali pach acetonu od pachu akoholu, očuchávám i bezdomovce. A mám na to asi i "štěstí", že lidi v nouzi potkávám.

Tak paní blogerko, choďte a zachraňujte, jděte příkladem.

chodím a zachraňuji, to jste si docea naběhl. Jen se tím nechlubím. Ale pokud chcete, mohu Vás na PČR a zachráněné odkázat.. Jen letos jich bylo několik. Ne, mne opravdu z nevšímavosti a netečnosti obviňvovatn nemůžete, pane Libeňský

Ryba smrdí od hlavy.

Ano, take jsem ochopil, ze toto jsou ty ceske hodnoty, ktere je nutno chranit pred emigranty.

Co kdyby vam nekdo chtel nedej bohu pomahat jako ten migrant co zachranoval v Parizi to dite z balkonu.

Odpusťte, ale uniká mi souvislost