že Vy jste četla jen název a blogu? Ano, je jednodušší vytvořit si domněnku a na jejím základě vyslovit odsudek. Ten blog jsem psala ve chvíli, kdy děti nabyly dojmu a přesvědčily i své rodiče, že mají prázdniny, a rodiče, kteří se horko těžko orientovali v národní situaci, najednou zjišťovali, že děti mají něco dělat a že je toho tolik...

Můj otec býval učitel. Nikdy nezapomenu jak vyprávěl, že přišel na rodičovské sdružení a pan ředitel ve třídě sděloval rodičům, že žáci neplní úkoly a, že by na to měli rodiče dohlédnout. vstala řekl, moje dcera doma nejí polévku. A pak měl ještě jednu důležitou větu, škola by měla žáky naučit LOGICKY myslet, "biflovat" jak se tomu tehdy říkalo. Na tyhle slova vzpomínám protože nemusíme všechno umět, ale měli bychom mít zdravý úsudek co je a co není možné, odhad . A, když jsem ted coby babička viděla jaké úkoly má můj vnuk ve 2. třídě ZŠ docela jsem koukala . On je nadaný a celkem mu to pálí, ale tohle učivo ve druhé třídě ?? A pak to končí tak, že děti , které odmaturovali neumí ani procentální počet. Ti co tohle zadávají nemají žádný cit pro praktičnost . Do dětí je třeba nacpat to co budou v tom nejobyčejnějším životě potřebovat ,a aby měli tak nějak všeobecný přehled, chytrý a nadaný půjdou dál . Ale dobrý zaklad budou mít všichni , takže nepřehánějme to , ale to co těm dětem dáme tak tak ,aby jim to zůstalo . Jinak s pisatelkou blogu souhlasím.

Já jsem zažila paní lékárnici, která nadávala, že děcka ve škola se neučí pro život, a pak mi, když jsem přišla na řadu, nabídla Oscillococcinum. Tak jsem jí řekla, že cukr si umím koupi levněji. Pointa: Ne vždycky člověk ví, jaká informace je pro život opravdu důležitá.

U nás to vypadá tak, že:

U jednoho dítěte si 3/4 učitelů si udělalo prázdniny. Zadají kvantum úkolů a nechtějí ani zpětnou vazbu. "Chci, abyste to na konci karantény uměli." Požadavky mu musím pomáhat třídit, mejly jsou často zmatené a psané páté přes deváté. Jsem to já, kdo dává dohromady procvičování a všechno kontroluje. Případě projíždí videa z youtube, jestli jsou tam všechny potřebné informace (= to dítě nezjistí, když tu látku nezná).

Zbytek posílá prezentace a pracovní listy a chce je vracet vyplněné. To funguje dobře.

U druhého (mladší, ale samostatnější dítě) musím úkoly dávkovat, jinak se při pohledu na jejich množství rozbrečí a nezvládne nic. Není jich zase tolik, jen mu schází představa. Potom to sfoukne levou zadní.

U obou ale platí, že úplně novým učivem se sami neprokoušou. A to jsou oba z těch dobrých žáků. A novinek samozřejmě přibývá...

... vedlejší efekt je, že už tuplem neberu známky ze školy vážně. A musím říci, že mi dítě dost výstižně už dřív říkalo, kdo z učitelů je s odpuštěním ...hlupák tomu budeme říkat. A oni fakt jsou!

Učitelům se stále vytýká, že neposkytují dětem dostatek prostoru k seberealizaci, neumožňují jim být samostatné, přicházet na věci samy, objevovat, pracovat s textem a rozumět mu, atd. Když některý učitel tyto věci dělá (dělají to skoro všichni, akorát to všude nevykřikují), je oslavován jako učitel inovátor a dáván ostatním za příklad.

A teď, když mají děti jedinečnou příležitost to realizovat, najednou s tím mají všichni problém.

Tak kde se stala chyba?

Chyba se stala ve zmatení pojmů. Když už to přirovnáváme k práci, děti nepracujou, ony se zacvičujou. Práce by byla, kdyby dostaly za úkol "toto jsme probírali za minulý půlrok, vypracujte cvičení". Nemůžete posadit někoho do bagru a říct "tu máš bagr, tady příručku, tady bude díra 6x6x2, za týden se přijdu podívat". Tedy můžete, ale hádejte, co se stane. (A to pomíjím, že ve skutečnosti je to "instrukce najdete na stranách 65 a 115 učebnice A, pak se podívejte na strany 35-41 učebnice B, ti, kdo mají vydání z roku XY, podívají se na strany 32-38 a 57; tady jsem vám oskenoval poslední tři stránky z knihy, co se taky bude hodit, a zkombinujte to s tím videonávodem, co najdete támhle". Až to uděláte, vypracujte cvičení. To vše krát počet předmětů.)

Rodič má nyní doma dítě, bagr, který viděl naposledy před dvaceti třiceti lety, hromadu zkopírovaných volných listů, které neviděl nikdy, úkol vybagrovat díru 6x6x2, vlastní práci (často ztíženou o ztrátu přímého kontaktu s kolegy, s nevychytanými procesy - a to mluvíme o šťastlivcích, kteří doma JSOU) a mnohem víc domácích povinností.

Učitelé mají ten čas ve škole, v němž umožňují seberealizaci, objevování a jánevímcovšechnoještě, dedikovaný přímo na to. My ne. Je-li učitel rozumný (zadá přiměřené množství úkolů, pošle srozumitelné instrukce, ...), je dobře. Není-li... Je problém.

Vůbec nejsem příznivcem distanční výuky, považuji ji za východisko z nouze. Teď ale právě ta nouze nastala. Jistěže narážíme na problém, jak jsou na ni naše školy materiálně a metodický připravené, jak jsou na ně materiálně, morálně a psychicky připravené rodiny školáků. Ale můžeme dělat aspoň něco a nebo nedělat nic. Snažit se, aby se děti aspoň to nejpodstatnější z naplánované látky skutečně naučily, nebo složit ruce do klína. I to zvládnout samostatnou přípravu a naučit se pravidelné pracovní návyky je nesmírně důležité. Nevíme ještě, co nás čeká za radovánky v letech příštích. Může to pro nás být šance vychovat mladou generaci Čechů tak, aby převálcovala mladé generace těch zemí, kde jen složí ty ruce do klína. A nebo se smířit s tím, že ty návyky ani vědomosti mít nebudou a budou se chodit pást.

Naučme se lépe zvládat tuto pro nás nyní novou formu výuky. Nevíme, jak moc ji třeba budeme potřebovat v budoucnu. A i kdyby (doufejme) už nebyla zapotřebí kvůli nějaké další pandemii, můžou se zkušenosti hodit pro kvalitnější vzdělání těch dětí, které doma či v nemocnici zůstanou kvůli obyčejné nemoci nebo úrazu. Ty dnes většinou kontakt s učivem ztrácí a nemusely by.

Mate pravdu, ale toto hidne boli. Boli to hlavne ucutele. Pak rodice a i ty zaky.

Vim o cem.mluvim mam to doma a sam jsem ucitel, ale jak dcera tak ja zijeme v zahranici a jeji vyuka se nezadtavila, ma taky ne. video konference, hafo domacich ukolu jak na jeji tak ja me strane. Neni to med, ale radeji takto, nez opakovat rocnik.

Skvele, proc to v praxi i na 1. stupni vypada tak, ze ve skole online pristane domaci ukol a termin odevzdani? Proc si ucitele neudelaji s detmi ve vyhrazeny cas 15-20 min hovor pres Skype, Whatsapp nebo neco podobneho, kde by vysvetlili hlavni veci a zejmena v detech udrzovali pocit, ze skola stale bezi?

Nic takoveho se nedeje. Proc?

Ani mezi učiteli nejsou všichni Einsteini, nebo možná spíš (abych nekřivdil) Ferdové Mravenci - práce všeho druhu.

Možná máte smůlu na někoho, kdo sám jako kantor distanční výuku nepochopil a nebo nezvládá (a přitom v klasické výuce naživo ve škole může být klidně Zlatý Ámos).

Jsem s detmi na skolni rok 19/20 v USA. Skoly zavrene. Ukoly tyden zadne, protoze ucitele jsou mimo kontrakt. Ted se to zacina rozbihat. Telekomunikacni spolecnosti nabizeji internet zdarma pro rodiny s detmi skolaky, kteri doma nejsou online, skoly nabizi chromebooky zdarma k vyzvednuti. Veskere nove ucivo je on hold/pozastaveno, cili nic noveho se ucit nebude. Heslo zni: potrebujeme zejmena, abyste si pamatovali, co uz umite. Znamkovani neprobiha, zrusila se i vysvedceni za Term 3 (jsou 3 terms). Pokud v CR deti dostavaji ucivo nove, ukoly z uciva noveho, tak to fer neni. Nedokazu si predstavit, jak nektery nevzdelany rodic detem cokoliv vysvetluje, proc by to mel delat...a i starsi deti potrebuji vysvetlit, mam 14 leteho gymnazistu, ktery to taky obcas potrebuje... Pravda je, ze nejsou prazdniny. Ale je take pravda, ze je naprosto vyjimecna situace! Bylo by dobre, aby si nekteri ucitele uvedomili, ze jejich praci ted na par mesicu prevzali rodice...

trochu me zarazi fakt, ze mnoho zdejsich diskutujicich asi nepochopilo, ze text byl o tom, ze ucivu by se mely venovat deti, nikoli rodice. Ty deti nemaji preci volno, i kdyz to tak docela vypada. Otazkou je, zda-li kantori opravdu zadavaji latku k samostudiu a nebo domaci ukoly, coz je troch urozdil. A dovolil bych si tipnout, ze 80% zaku nema nejmensi tuseni, jak takove samostudium vypada. Pokud vezmu heslo "podle sebe soudim tebe", tak ja na zakladni skole o samostudiu nemel nejmensi tuseni. Nechci hajit ty decka, ale ani ti rodice nemaji tuseni, jak by to melo vypadat, jelikoz do ted byli zvykli pouze na domaci ukoly

A vy jste možná nepochopil, že rozdat úkoly a rozsah učiva nestačí. Rozhodně ne dětem na prvním stupni základní školy. Kdyby to bylo tak snadné, tak by děti do školy vůbec nemusely chodit a nejspíš by také nemusely existovat vysoké školy s pedagogickým zaměřením, že?

Kolegyně,zasnažila jste se...je jasné, že ne každý s vámi bude souhlasit, ale je to prostý fakt, že na druhém a třetím stupni by měly děti fungovat samostatně. Že rodič( když ví) poradí s posíláním příloh nebo pomůže třeba stáhnout učebnici do PC, tomu se možná někdo nevyhne. Zbytek práce je ale na děcku. Maily zvládnou už od páté třídy. Když někdo techniku nemá,tak hold se musí najít jiná cesta. ( Vlastní zkušenost - ze 160 dětí úplně bez přístupu na PC je jeden.) Kdo chce svému dítěti pomoci, ten to udělá. Kdo chce od dítěte dodržování nějaké disciplíny, má teď příležitost. Výchova a učení je těžká věc....chápu, že mnozí už by byli rádi za otevřené školy....ale bohužel to.moc nevypadá. Musíme se s tím všichni nějak popasovat místo zbytečného lamentování.

Druhy stupeň dejme tomu, ale co prvñáci ?

Holt něco je už opravdu nad možnosti distančního vzdělávání. U prvňáčků to prostě nejde bez osobní přítomnosti dospělého. A když učitel k těm dětem nemůže, tak tam to opravdu bez rodičů teď nejde.