No jo je to tak, z toho pak je asi ten syndrom opuštěného hnízda, že? A já pak prodám barák a postavím si menší, kdo by to uklízel.

Dášo, dovolte mi jednu starou, ale moc dobrou anekdotu:

Baví se ateista, křesťan a Žid, kdy začíná život.

Křesťan říká: " Život začíná oplodněním vajíčka spermií"

Ateista vece: " Nikoli, život začíná porodem dítěte"

Žid: "Oba se mýlíte, Život začíná, když chcípne pes a děti vypadnou z domu".

Zažili jsme to, co Vy a musím říci, že doba "popečovatelská" je krásná. Najednou máte spoustu času, nemusíte řešit kouli z matyky, nález cigaret či pornočasopisu u 14letého kluka, případně se plést ve jménech nápadníků Vašich dcer.

Užíváme si tento báječný čas. Samozřejmě je moc fajn, když děti přijedou, stejně fajn je, když odjedou. A to říkám jako milující otec.

Howgh.

Naprostý souhlas :-)

A jen je nech...však oni se rádi vrátí. Zjištění, že toaletní papír neroste v koupelně sám o sobě a ledničku nedoplňují skřítci, tak nějak stmeluje rodinné vztahy :).

Tohle mám nebezpečně blízko, třetí mládě se už taky balí. Ale mamka to nese dost nelibě, tak mi došlo, že vlastně nikdy nebyla úplně sama. Přijde jí, že toho má málo na praní a žehlení, že nemá komu vyvařovat atd...

jojo. Tak já doufám, že zvládnu toho našeho Benjaminka nesvazovat, ráda bych cestovala (jako třeba Vy, Klári) nejprve s ním, potom jen s manželem a určitě najdu spoustu plánů, jen tomu syndromu prázdného hnízda jsem byla před 3 lety fakt dost blízko... nojono, opičí (a jak říkají moje děti) hyperprotektivní matka